pár předvánočních slov o konzumu a etice

i když jsme si tu nedávno tak bydlenkovsky zavzdychaly nad vánočním dekorem, myslíme si, že vánoce jsou o něčem jiným, než jenom vůni jehličí, pečení cukroví a teplu rodinného krbu. a ne, nemáme teď namysli koledy, ani konzum a lpění na vyčpělých tradicích jako vraždění kapra. pro nás je vánoční čas víc než kdy jindy ukázkou toho, že no man is an island, entire of itself (poustevníkům gratulujem).  mezi všudypřítomným nákupním šílenstvím si povšimnem i těch, co sedí stranou, jako by se jich to netýkalo, a uvědomujeme si, že tuhle planetu a místo na ní sdílíme - a to nejen s lidma. 

párkrát nám tady bylo vyčteno, že se zabýváme zvířátkama a jejich právama a kašleme třeba na otrockou práci dětí třetího světa nakupováním věcí ve sweatshopovejch řetězcích. to sice neděláme, taky se tu nechceme obden chlubit, jaký jsme skvělý nadlidi. nicméně, hodně se poslední dobou přetřásá otázka veganství, mimo jiné díky skvělýmu dokumentu cowspiracy, do jehož crowdfundingu jsme se loni hrdě zapojily. tehdy jsme o něm chtěly napsat, ale jak to tak u nás chodí, nezbyl na to čas a po český premiéře na festivalu zvířata jsou taky lidi už snad dokument mluví sám za sebe. fakta o destrukci životního prostředí průmyslovou produkcí masa spoustě lidí otevírají oči, z čehož máme pochopitelně radost. chceme si při týhle příležitosti trochu zaapelovat, zároveň však nikoho neodrazovat; stejně poslouchá jen ten, kdo něco slyšet chce. fashionisti si svůj kožich obhájí, stejně jako zastánci přirozenosti svoje biomaso. snažíme se do nikoho moc nepíčovat, i když si stejně jako jonathan safran foer něco jako etický maso prostě nedokážem představit, leda že by šlo o konzumaci mršiny vašeho čtyřnohýho či opeřenýho kámoše. 

jenže podle nás tohle jde trochu dál...nejsme tak naivní, abychom si myslely, že veganskej způsob života je 100% cruelty-free. při zemědělský produkci obilnin i zeleniny umírají zvířata, jako třeba hraboši na polích. snažíme se sice pěstovat zeleninu na malý vinohradský zahrádce, je ale jasný, že o skutečný soběstačnosti tu nemůže být řeč. uvědomujeme si, že spousta průmyslově vyráběnejch předmětů od lepidla po plastový sáčky obsahuje animálie. my se jim podle našeho nejlepšího vědomí vyhýbáme, přestože v situaci, kdy žijeme svý pohodlný životy evropanů jednadvacátýho století, všechno kompletně ohlídat není možný. chce-li někdo argumentovat tím, že pokud by nám o zvířata a planetu skutečně šlo, odejdeme poustevničit do lesa nebo se nějak ekologicky zprovodíme ze světa (kompost?), může. nebudem se hádat. nejde nám o dosažení zen pocitu, že jsme lepší, než ostatní. jednoduše se snažíme neškodit, přemýšlíme nad tím, jak žít život tak, aby tím netrpěli druzí, včetně těch, s nimiž díky jejich přístupu nesouhlasíme. 

z toho pramení například absence naší spolupráce s obchodníma řetězcema a různejma fashion brandama. nadnárodní korporace je složitý ohlídat. možná jsme moc cynický, je ale těžký společnostem věřit, že jim nejde jen o rostoucí zisk, přičemž jejich ekologická odpovědnost je spíš dobře prezentovaným greenwashingem. nechceme házet všechny fast fashion značky do jednoho pytle, faktem nicméně je, že je nám sympatičtější nakupovat z druhý ruky, nejlíp z charit nebo blešáků. při nákupu v second handech taky nemáme pocit kdovíjaký transparentnosti, zato u charitativních obchodů jako sue ryder nebo cesta domů víme, kde se předměty vzaly (někdo je daroval) a kam jdou naše peníze (na pomoc potřebným). ignorování velkejch fashion značek asi není nejlepší strategie blogu, jenž se z velký části zabývá právě módou, ale jak jsme nedávno někde četly, 'if you don't like the journey, then fuck the destination'. tím spíš bychom chtěly inspirovat k tomu, že jde nakupovat a konzumovat etičtěji i ekologičtěji. charitativní blešáky stejně jako obchody přibývají a přibývat snad budou (už delší dobu se snažíme zmapovat alespoň ty v praze, dosaďte výmluvu o zaneprázdněnosti) a lokální designérskou scénu se snažíme mapovat ze všech sil, obzvlášť, pokud se jedná o vegan a eko produkty.

propagace podle-nás-eticky-ne-úplně-ok společností není cesta pro nás. to samý platí pro hromadění věcí, což se samozřejmě týká i jednosezónních fast fashion kousků, byť darovaných v rámci barteru. blížící se svátky pohody, míru a konzumu ovšem k hromadění víc než vybízí. nechceme hned házet pózičku o nenakupování dárků blízkým a věnování peněz potřebným. pomáhat by se mělo nejen o vánocích, jak zpívá janek. ale možná je to právě onen znechucující všudypřítomnej konzum, co v dnešní době donutí člověka popřemýšlet nad tím, že se má i bez nový hd televize vlastně celkem fajn - protože jsou i tací, co nemají střechu nad hlavou. a ani o vánocích.

my letos vyklízíme skříně a vůbec probíráme náš roky hromaděný majetek, zbavujeme se oděvů, doplňků i knížek a věnujeme je do nějakýho dobročinnýho obchodu či charitativního bazárku. pro nás je to jen pár hodin třídění, nejedná se o žádnej obří finanční dar, ale věříme, že i to pomůže. a čím víc nás pomůže, tím pochopitelně líp - takže co třeba namísto prodávání na votoči nebo aukru něco věnovat charitě? v předvánočním čase se totiž jako tradičně koná spousta charitativních akcí a blešáků a my doufáme, že se na některý potkáme. 

třeba na benefici pro úžasný jako doma / kuchařky bez domova, která se bude konat u bajkazylu na pražský náplavce 21. prosince, ze solidarity za jakýhokoli počasí - protože některý z nás jsou nuceni trávit svoje dny a noci na ulici i v mrazech.

co se týče charitativních blešáků na podporu péče o naše čtyřnohé přátele bez domova, určitě si nenecháme ujít zítra, tedy 13.12. vánoční bleší trh pro zvíře v tísni v café v lese a o dva dny později, tedy 15.12. bazárek pro projekt nekupuj. adoptuj! v bio oko. my kočky jsme velký fanynky nekupuj. adoptuj! a moc se nám líbí, že kromě osvěty o množírnách a útulcích taky pracují na projektech kastrace psů a koček z ulice.

MIAKARINA