čajomír first flush

další report ze série 'kočky se jdou vyzevlit na akcičku a zkonzumovat všechno vegejídlo' se datuje do začátku června, kdy prahu sužovalo (tak jak poslední dobou až moc často) vedro překračující 30°C ve stínu.
kupodivu to kočky neodradilo od pěší tůry vinohrady - náprskovo muzeum, na jehož nově zrekonstrovaném nádvoří se konala oslava prvních čajových sklizní čajomír first flush. s naším reportem máme víc než měsíční zpoždění, ale za necelý měsíc (v neděli 24.8.) se na vyšehradě bude konat 'hlavní' čajomír fest, snad vás tedy alespoň trochu nalákáme. i my se trochu bály batiky, ale nakonec jsme odešly s plným břichem a nadšením nad znovuobjevenou láskou k čaji (taky vás straší kultura čajoven vašeho mládí?).

jelikož naše loňská zkušenost s čajomír festem (fotoreport z návštěvy najdete tady) byla veskrze pozitivní, nabyly jsme dojem, že 'first flush' nemůžeme vynechat. vyrazily jsme časně a pro jistotu bez snídaně (moc dobře jsme totiž věděly, že občerstvení na akci měla zajišťovat veganská restaurace loveg, kterou jinak můžete najít v nerudovce nad malostranskáma střechama). i tak nám po cestě, přibližně někde u karláku naše přítomnost na festivalu čaje, aka nápoje připravovanélo louhováním listů čajovníku v horké vodě, v téměř čtyřicetistupňovým vedru přestala připadat nutná. což jsme o pár hodin později, ve stínu bříz, za zvuků sitáru, s ledovým touaregem v ruce a číčou na vodítku po našem boku, opět přehodnotily. ale popořadě.

ledovej darjeeling <3

na nádvoří náprskova muzea jsme to dopoledne doklopýtaly celkem s vypjetím sil, byly jsme hodně vděčné za fotnánu/kašnu a konzumaci čaje jsme si za daných okolností moc nedokázaly představit. u stánku s jídlem se řešily technické problémy (vypadly pojistky) a my snily o pivku - alespoň do doby, než jsme zjistily, že extrémní počasí bylo vyřešeno nabídkou ice tea. vyzkoušely jsme senchu, darjeeling a touareg s marockou mátou. a k tomu téměř všechno, co nabízel stánek loveg - typicky festivalový jídlo jako wrap, sojburgr a hotdog, i zákusky s cuketou a řepou, v nichž byste ovšem po typické chuti zeleniny pátrali marně (=chutanalo to skvěle, nikoli však 'zdravě', jestli si rozumíme). všechno to jsme zkonzumovaly v malé zelené oáze v koutě nádvoří, kde se slunci snažil uniknout téměř každý, ať už náhodní turisté, čajomilci, nebo i ten nejroztomilejší návštěvník, malá mourovatá kočička. co bylo nejlepší, vám nepovíme, ani po měsíci jsme se nerozhodly. budem prostě muset ochutnat znovu.

cool dog měl kromě skvělý hořčice hlavně vynikající pickles

 zákusky co nejsou tak úplně tím, čím se zdají být 

co se týče čajů, tam máme trochu větší rezervy, je to ostatně víc než deset let, co jsme se doma oddávaly požitkům několikrát zalitého gyokura a říkaly si, jaký jsme znalkyně. epizodky z mládí jsme nicméně hodily za hlavu a objevily jsme pro nás toto léto revoluční cold brewing. samozřejmě i tady bojumeme proti purismu a děláme si to po svým (jistě špatně, ale we don't give a víteco), tedy lžičkou čaje přes noc louhovaným v karafě v lednici. do letošních veder není nic lepšího, možná kromě melounový limonády s mátou. ale je to těsně.

mezi čajovou nabídkou nás zaujaly 'čajový koláče', neboli ručně lisované čaje z gruzie, které si 'první lisař čajů v okolí' petr sič sám dováží. prostě diy jak bič, navíc podpořený crowdfundingem na hithitu. nebudeme předstírat nějaký hluboký znalosti problematiky lisovaných čajů, nevíme víc než jsme se dočetly na lisovanycaj.cz. 

čajomír ale nebyl jenom o čaji a jídle. hodně příjemným překvapením pro nás byl stánek občanského sdružení kokoza, jenž se zabývá městským zahrádkařením a kompostováním, čili naší srdcovou tématikou.

jak možná někteří víte, během prvního roku obhospodařování naší diy vinohradský zahrádky jsme se v zahradničení doslova našly. nedovedem už si představit vaření bez čerstvých bylinek a denní sklizně sezónní zeleniny (v létě třeba salát, rajčata, cukety, v zimě kadeřávek, tuříny a růžičková kapusta, čili něco, co zvládnou vypěstovat i levoruký kočky), pravidelně se stresujem nad nedostatkem nebo naopak přebytkem srážek, děsíme se bramborový plísně a bojujeme se slimákama a mšicema (samozřejmě cruelty free a samozřejmě celkem bez úspěchu). jsme prostě zahradouposedlé a radujem se pokaždý, když objevíme nějaký nový občanský sdružení či spolek zabývající se městským zahrádkařením. ne, že by kokoza byla na poli pražskýho urban gardeningu nováčkem, nicméně setkání proběhlo teprv díky čajomíru a lásku po prvním pohledu potvrdilo i setkání se spoluzakladatelkou lucií. je prostě hezký vidět, že v tom pobláznění pěstování vlastního jídla nejsme samy, ale hlavně že někdo really cares. například problematika kompostování je něco, v čem jsme se samy před pár lety docela ztrácely - kompost máme z dětských let zafixovanej jako tu hromadu suchý trávy a šlupek od brambor - a vůbec nám nedocházel dopad intenzivního zemědělství a průmyslu na povrchový vrstvy půdy, ani to, že ze směsnýho odpadu zatím vzniká v oceánu plovoucí kontinent. organickej odpad má prostě svoje místo a neni to popelnice komunálního odpadu.

kromě příjemnýho a informativního popovídání (dozvěděly jsme se mimo jiné o nově vzniklé komunitní zahradě 'zelená zahrada smetánka') jsme si prohlídly o kompostování, hnojiva, ale i seed bombs pro ozelenění města v guerilla stylu. neodolaly jsme a jedno balení si pořídily. bylo už s náma ve varech na filmovým festivalu a v několika dalších západočeských městech, zbývá ještě jedna semínková bomba a ta nejspíš dopadne na vinohrady. nebo možná někam na vyšehrad, po cestě na čajomírfest 2014.

MIAKARINA