dlouho jsme tu neměly žádnou soutěž, dneska pro vás ale máme jednu extra spešl! pokud čtete kočky dlouho, asi víte, jak moc milujeme váguse. je to náš oblíbenej a vlastně jedinej lifestyle magazín našeho života. možná si taky pamatujete, jak vágus před časem sháněl peníze na vydání knížky o nádražkách.
díky příspěvkům vágusích fanoušků a nádražkových štamgastů na crowdfundingovém portálu hithit se soubor gastronomicko-cestovatelských recenzí vydat podařilo. knížka se jmenuje kdyby ti tak pámbů prdel roztrh' a má i vlastní webovky. jak jste asi poznaly, vyfotily jsme ji pro vás na místě, kde byla a snad zase bude fantova kavárna na pražském hlavním nádraží.
pokud knížku ještě nemáte, můžete ji vyhrát teď a tady. stačí, když nám do komentáře napíšete nějakou vlastní historku z nádražky (pipilotti si na nic nevzpomíná, ale miakarina zná někoho, kdo se v nádražce tak opil, že si tam zlomil nohu) nebo přidáte tip na vaši oblíbenou. máte na to přesně týden. vítěze vylosujeme v pondělí 26. května a vyhlásíme tady na blogu (nechte nám tu na sebe prosím nějaký kontakt). ke knížce mu pak přihodíme i nějaký ten vágusí odznáček.
Ahoj!, nádražka v Dolním Bousově..ještě pořád se jí řiká u Prcaldy (i když už je pár let na pravděboží)...dodnes tam jezdím pro pivo do bandasky, můj otec jí navštěvoval hned po vystoupení z vlaku, taky mu tam ukradli moje kolo a nikdy jsem tam nebyla na záchodě..ale jedno vím jistě..točený Krušovice za pár peněz a výhled na vláčky..genius loci na malém městě jako prase :)
OdpovědětVymazatAť se daří a úspěšný den přeju!
KG (kachkacz@seznam.cz)
ahoj, moje nejoblíbenější nádražní historka je kočka na kolejích od josefa topola (ač teda nezahrnuje nádražku) :-))
OdpovědětVymazatjejda a ještě email. anna.prstkova@gmail.com
VymazatParádní! :) Za dobu studií jsem při mých cestách a přesunech byla nucena se sem tam v nějaké nádražce objevit, ale žel bohu si nevzpomínám na nic zásadního, kromě typického, ale velmi intenzivního hospodského čmuchu, díky kterému bylo lepší se po zbytek dne škole, a vůbec všem, už raději vyhnout. Vždycky jsem z lokálů tohoto druhu měla takový zvláštní a umaštěný pocit, ale obstojná nabídka všech možných nápojů za rozumnou cenu za to stála. :) Ačkoliv jednou, a to hned v mých hospodských začátcích, mě postihl jistý nemilý zážitek. Bylo mi asi pět let a s maminkou jsme jely vláčkem na výlet. Před zpáteční cestou jsme se stavily v plzeňské nádražce a i když jsem byla dítě velice chápavé, rozumné, mírné a zkrátka hodné, nečekaně mě popadl amok a poměrně dlouhou dobu jsem maminku zuřivě a hlasitě nutila, aby mi poručila zdejší gulášek, jinak jsem se zřejmě chystala okamžitě zemřít hlady. Maminka se mi trpělivě snažila vysvětlit, že jídlo vypadá mírně řečeno dosti nevábně a radši mi koupí cokoliv jiného, ale nedala jsem si říct. Nechtěla tedy vypadat jako lakomý krkavčí rodič a s povzdechem podlehla. No a doma jsem se pak v noci vzbudila a zbytek noci jsem strávila na záchodě s hlavou v míse. Ještě teď mám husí kůži, když si vzpomenu, jak mi bylo zle. Od té doby jsem ponaučena, maminka vždy ví, co je pro její miláčky nejlepší a v žádné nádražce jsem už tuším nikdy nic nejedla. :) hezkakytka@seznam.cz
OdpovědětVymazatNa začátku května jsem byl s kamarádama v Dejvický. Dali jsme asi šest piv, tři trojskoky (rum, vodka, zlená v rychlém sledu, v Dejvický nádražce celkem za 24 korun). Kamarádi odcházeli brzo, po desátý, ale já narazil na dva redaktory Maximu: Radka Kovandu a Pavla Němce. Navodili jsme konverzaci a začali probírat všechno možný, od nádražek, přes Maxim, Vincenta Veneru, Václava Klause, dikuzní web okoun.cz až po politiku. Seděli jsme tam asi dvě hodiny, potom jsem jel domů. Nasedl jsem do nočky a vzadu na plošině jsem omylem usnul. probudil jsem se až na smyčce na Spořilově. Tam jsem vystoupil a začalo chcát. Byl jsem trochu rozespalej a přišel ke mě chlápek se svou holkou a tak mi řiká: "hele draku, bacha na toho frajera ze tebou. Už v tramvaji ti koukal po brašně, tak si na ni dej bacha, přece jenom, tohle je Spořilov." Otočil sem se a asi dvacet metru za náma, u dveří tramvaje skutečně byl zvláštní člověk, který byl nápadný svou nenápadností. Asi zaslechl naši diskuzi a tak odešel pryč. Týpkovi sem poděkoval, rozloučil sem se a vyrazil zpět do města.
OdpovědětVymazatJo, zapomněl sem nahodit kontakt: Smrsin@seznam.cz
VymazatMoje nejoblíbenější nádražka je ta v Český Třebový, při přestupu z vlaku na autobus člověk vždycky čeká dvacet minut, což je přesně na jedno malý pivo, který však hezká holka nemusí platit, protože už ho má většinou už při příchodu na účet někdo z přítomných gentlemanů.
OdpovědětVymazatŽádnou nádražku oblíbenou nemám, ale na čarodejnice jsem v jedný byla. Hodinu jsme tam čekali na vlak a záchodky tam příšerně smrděly. S touhle knížkou bych si třeba nějakou oblíbila ,)
OdpovědětVymazattina.moidlova@gmail.com
Skvělá nádražka a skvělá paní výčepní: https://picasaweb.google.com/116120962692732064500/BESTOFFESTIVALZIVEMESTO2794102011#5808475463281057042.
OdpovědětVymazatBohužel asi už ne moc dlouho, Bubeneč...
(terezamaskovaATgmail.com)
no zadní třebaň je nejlepší...od malička po rodičovství, a ten domeček karlštejn nás vždycky mátl, že už musíme vystupovat...no a vůbec ty plůtky v dobřichovicích, jeskyně v srbsku, ať žije praha-beroun(škoda že cestou na Hostomice to tak skomírá...(zuzanka.ransova@seznam.cz)a abych nebyla nespravedlivá, tak na smícháči ta vybledlá kostra u výčepního a bublinkatá limonáda a uřvaná andulka......už abychom vyrazili na cestu:)
OdpovědětVymazatJá to mám rád v Přerově. Jako z tý uhozený reklamy, že čekání uvítáte, akorát tady je to holá pravda. Zubr a zástěry, guláše, omelety s chlebem a půl provozu na stojáka, kdyby se zpoždění náhodou zmenšilo. Se psem se tam sice nesmí, ovšem kouřit taky ne, hygienu bysme měli. Povinnej automat, kterýmu nicméně možná vděčíme za vstřícnou otvírací dobu. Protože Přerov je uzel, doporučuje se tu na chvíli zamotat. Zoufale si přeju, aby modernizace nádraží tenhle historickej kousek nechala žít. Když už památkáři v hlavní budově odmítli výtah pro vozíčkáře... Podobných míst je víc, ale tohle město vysloveně pozvedá.
OdpovědětVymazatTento komentář byl odstraněn autorem.
VymazatZdravím, ačkoliv jsem z nádražáckého rodu, nádražky se mi nějakou dobu vyhýbaly (většinou totiž vítězil popkornovač). Nyní se bez ní pomalu žádný vlakový výlet neobejde. A vyráží se z té v Krpoli :) (hajkova.marketa@email.cz)
OdpovědětVymazatAhoj, docela nedávno se mi stalo, že jsem měla výtvarný tvůrčí blok a rozhodla jsem se, že Dejvická nádražka bude to pravé. Nejspíš proto, že chudý student jako já nemže pořád chodit jen do kaváren a unijazzů. Tak si tam skicuju všechny ty různé i zrůdné existence, když si ke mně sedl dredatý kluk. Jestli prý nemám cigáro. I když jsem neměla, zůstal při mně a příjemně jsme si popovídali. Zase jsem se víc dozvěděla o squatech a plánovaných akcích a o vegetariánství. Nakonec mi k odblokování pomohl tenhle alternativní člověk. Často jezdím vlakem přes Dejvice a vždycky si na to vzpomenu. Proto mám na dejvickou nádražku krásné vzpomínky. (k.mickova@email.cz)
OdpovědětVymazatV Ostravě Svinově je jedna vyhlášená - není moravskoslezského básníka, který by jí nevěnoval veršík - U Šimka. Není teda v budově nádraží a rozhodně tam nechodí jen cestující, ale kdo se chystá někdy do Ostravy, neměl by ji minout - cestou na tramvaj do centra ani nemůže...
OdpovědětVymazatAsi před šesti lety jsme se s tehdejšími spolužáky vydali prvně do Ostravy, že jako na Stodolní a pece taky třeba zakouří... Ale bylo to někdy ve středu/čtvrtek, takže vyhlášená ulica zela prázdnotou, navíc jsme si vybrali debilní dobu - přijeli jsme posledním nočním vlakem a do toho prvního ranniho ještě daleko. O Šimkovi už jsme věděli - od básníků, kteří nám na škole přednášeli. Tak jsme tam dojeli, dali si pár piv a usnuli. Přišla nás vzbudit Paní výčepní, kam že jedem a v kolik a co studujem a ať si jdem lehnout do boxu za roh, že to sice chápe, ale že přece jen to nevypadá moc dobře, tak jsme zalezli, dostali čaj a proklimbali se k odjezdu. Od té doby chápeme všechny ty veršíky...
Iva
ciziva@seznaseznam.cz
Nejlepší nádražka je ta, co už vlastně není, protože ji opravili :(. A byla samozřejmě na severu, v horách, v samotném Jeseníku, kde byl správně protivný pan Šéf, akvárko s jednou rybičkou, co přežila, ubrusy Holba, ze kterých se daly šít kraťasy a nejlepší Šerák široko daleko ...
OdpovědětVymazatmail: ahalfarova@yahoo.com
vlastně ani pořádnou historku dohromady nedám, ale když to tady tak čtu, chytá mě nostalgie omamná jak vůně zvětralýho pivka. a není náhodou, že jedno zvětralý z plechovky teď usrkávám, daleko od všech útulně zamaštěných a dožluta prokouřených nádražek. jako děti jsme se chodili opíjet do dejvické nádražky, kterou jsme pokřtili nejdříve na nádro, o něco později ňadro (byli jsme přecijen děti). prostě asi nejklasičtější zlatá, ne, žlutá klasika (jediná barva, kterou jsem si s nádrem kdy silně spojil): pivo za sedumnáct, panák zelený za dvacet čtyři - děti pod osumnáct se většinou ožraly pod kilo, pod patnáct za míň než pade. na záchody se všichni, kdo neměli chůdy nebo jehly, báli: přeskočit to velké podlahupokrývající močové jezero bylo nemožné, tak se chodilo za dráhu.
OdpovědětVymazatkamarádovi se vždycky po několikátém panáku zelený divně změnila osobnost - stal se z něj pan j. většinou ta jeho změna osobnosti skončila tak, že se zombokrokem odšoural na noční tramvaj, kde během pár minut vytuhl a probudil se až nad ránem, po několikátém projetí točny a dobře míněném kopanci do prdele od řidiče tramvaje, ovšem bez mobilu a bez baťohu. korunoval to však tím, když jednou po celovečerní šichte na nádru nastopil na vlak (chtěl si cestu do košíř zkrátit přes nádraží veleslavín) a probudil se až v berouně.