kočičí 'white whine'

kočky jsou unavený okolním světem, přišel na ně splín a utíkají před ním do fiktivních literárních (nebo seriálových) světů - nevyhnuly se nám manga komiksy, true detective ani skandinávský detektivky. ty nás provázely celou letošní (ne)zimou, kdy se nám (i na náš velmi nízký standard) málokdy podařilo opustit pohodlí postelí a našich imaginárních přátel. přihodily jsme k dobru pár návštěv nemocnice, aby to nevypadalo, že jen prokrastinujeme a 'nežijeme život, ale jenom ho krájíme' (90s kids, anyone?). 

i kočky prostě občas potká menší, nebo v našem případě asi větší, kolektivní vyhoření. to když se po chvíli existence mimo internetovej svět rozhlídnou a zjistí, že se toho moc nezměnilo. snad jenom ze slova 'vegan' se stala inovativní obměna nadávky 'hipstr' - pro ty, co se jich to rozhodně netýká, páč nejsou socky nebo hipíci, aby si doma vyráběli vlastní tofu, lepší je zajít si do hotelu na avantgardní brunch, carpe diem, žejo (yolo je pro nevzdělanej póvl), ale zároveň nejsou žádný snobi, aby si nekoupili něco v těch slevičkách v háemku.

a když už mluvíme o háemku, na náladě nám nepřidává ani uvědomělý 'aktivismus' a výkřiky o tom, že díky fast fashion v bangladéši umírají chudý děti, druhým dechem kontrovaný uznáním toho, že zdejší pobočka háemka podporuje lokální umělce a občas i nějaký ty aktivistický snahy zachraňovat polorozpadlý lázeňský budovy. my kočky si jako správný naivní pseudoaktivistky (co sedí za klávesnicí a smutní nad stavem okolního světa) myslíme, že globální korporace jsou ekonomický a především enviromentální zlo, ale stejně jako jejich marketingový specialisti máme za to, že jejich úspěch záleží především na kupčí síle, aka na nás, ovečkách. a tak se snažíme nepodporovat to, co se nám nějakým způsobem příčí.

mezi záplavou zvláštních marketingovejch nabídek a kreativních píár mejlů* se totiž nedávno v našem inboxu objevil jeden, vyčítající nám, že nám víc než o chudáky děcka v rozvojovejch zemích jde o kočičky a jejich kožichy, protože oděvní fast fashion průmysl není nic jinýho než vykořisťující otrokářství. nic, co bychom nevěděly, ale asi to není z našeho vystupování tady na blogýsku úplně patrné. zatímco se některé fashion blogerky vydávají vstříc real fashion challenges, jež pro ně znamenají stopku barteru s fast fashion řetězci, my jsme tenhle druh spolupráce vždycky podvědomě odmítaly. s našimi úlovky z charit a sekáčů, doplněnými občasnými kousky od mladých českých designérů, jsme prostě spokojený, nepotřebujem birkinku ani třicet párů kožených bot. a myslíme si, že to nepotřebuje vlastně nikdo. vtipkujeme o socka stylu a přitom doufáme, že původ našich šatníků bude jednoho dne důležitější než fakt, jestli máte na ples tu správnou dýlku sukně a vhodnou barvu manžetovejch knoflíků. melise nicméně fandíme a doufáme, že nezůstane jenom u toho jednoho výkřiku do tmy český fashion blogosféry. blogeři by si podle nás měli svůj vliv a společenskou odpovědnost a taky potenciální nezávislost a jakousi pozici role modela uvědomovat častěji. 

*mimochodem, jedním z mejlů, které jsme v posledním týdnu obdržely, byla i žádost o vyhotovení psaníčka. tak jenom pro obecný info - kočky psaníčka ani baleríny ani nic jinýho nešijou, ani by to nezvládly. teda až na idu aka yanu thal. ta zvládá nejen to, psaní tady ale prozatím pověsila na hřebík, páč je busy vystavováním svý limitovaný edice kousků pro projekt slečny/pinkabinet v gasku. my ostatní (aka miakarina a pipilotti) jsme rády, když si zvládnem přišít knoflík, popřípadě uplést šálu. 

jakkoli to může znít teatrálně, každý z nás díky svým na první pohled bezvýznamným  každodenním volbám utváří tenhle svět, nebo spíš jeho budoucnost. uvědomujem si, že někoho nemusí životní podmínky nebělošských obyvatel v zemích třetího světa ani trochu vzrušovat, nám ale lhostejnost nepřipadá jako bezvýznamný zlo. a jediný, co můžeme dělat, je snažit se - alespoň tak, jak je v našich silách - informovat nebo třeba inspirovat. v čemž popravdě docela tápem, nemáme charisma vivienne westwood a zároveň nechceme znít přesně jako ten druh fašizujícího diktátu, kterej se nám tak protiví. kočky nejsou žádný samořečený světice či 'lepší lidi' s patentem na pravdu, prostě se jenom snažíme žít tak, abychom na konci dne nemusely samy sobě nic vyčítat. 

jiným slovy taky máme svoje first world problems (aka white whine) a občas se nám vedení blogýsku jeví trochu beze smyslu. nejen, že máme pocit, že nevytváříme a nepřinášíme nic zajímavýho, nezřídka nís napadne, že to vlastně nikoho nezajímá a nic nemění. větší zlo a morální prohřešek jsou podle všeho viditelný ramínka od podprsenky, hovnodorty, tvořeníčko nebo 'horolezecká' obuv ve městě...

spring is coming, opustily jsme naše fiktivní světy a zjistily jsme, že život jde dál. na naší urban zahrádce vyrašily fialky a loňská petržel a nám nezbývá nic jinýho, než věřit, že dystopický vize nejsou až tak aktuální a jediná obyvatelná planeta v nám známým vesmíru má pořád ještě šanci, že si lidi uvědomí, že příslušníci druhu homo sapiens sapiens jsou všechno pozemšťani, že kvůli momentu nacpanýho pupku nemusí živořit a krutě umírat zvířata a kvůli nový trendy barvě sezóny a jinýmu střihu trička vykořisťovat chudší část populace a ničit ekosystém.

budeme se nicméně snažit nahlížet na svět pozitivně. i přes naší momentální skepsi jsme narazily na pár projektů a počinů, které pro nás představují pomyslné svíčky ve tmě, záblesky naděje, či jakoukoli jinou metaforu vyjadřující prostě to, že to snad ještě není tak v háji, jak si občas myslíme:

zdrojovna.tumblr.com

ekologicko-sociální projekt zdrojovna - recyklační dílna, jenž chce nabídnout alternativu ke sběrným zdrojům. víc se můžete dočíst na ekolistu. 

kokoza.cz

nezisková organizace kokoza, podporující kompostování a zahrady v městském prostředí. na svědomí má mimo jiné i komunitní zahradu na pražským jižáku, tedy v místě, kde by to asi čekal málokdo. 

thre3dprint.tumblr.com

open source knitting - přístroj, který vám díky speciálním softwaru podle digiitálních dat uplete design na míru. i my kočky jsme totiž mezi vším tím hrabáním se v hlíně a výrobě domácího tofu technokratický optimistky a věříme, že v 3d tisku je budoucnost bez nebetyčný nadprodukce a vykořisťování. 

a konečně nedávno odstartovaná dokumentární tv série cosmos: a spacetime odyssey, zabývající se nejenom astronomií a fuck yeah science atd, ale minulostí, současností i budoucností života, potažmo člověka, na zemi a ve vesmíru. reloadovanou verzi edukativního a nesmírně inspirujícího počinu z počátku 80.let měl na svědomí hrdina popularizace vědy, propagátor seti programu a kočičí miláček carl sagan. za tu nynější zodpovídá astrofyzik a řiditel haydenova planetária neil degrasse tyson, známý ve všech zákoutích internetu díky badass meme. 

a pár příjemných událostí máme taky za sebou... například jsme si popovídaly s naší milovanou petrou ptáčkovou, v jejíchž výtvorech jsme před nějakou dobou nafotily naší múzu petru. můžete se tudíž těšit na fotky i rozhovor, ze všeho nejdřív ale na jarní playlist pro divoženku 21. století. 

MIAKARINA