hra na restauraci: kočky a pátý pražský restaurant day

nefalšovaný český buchty od 'dvou buchet'

když jsme tu nedávno avizovaly, že bude další restaurant day, slíbily jsme, že zajdeme i jinam než na naše obvyklý štace.

tak se skutečně stalo, i když na některá místa jsme dorazily až s křížkem po funuse; když už bylo všechno snědeno. byla totiž neděle, a tak jsme se z domu vybatolily až po druhé snídani, asi tak kolem půl třetí a zamířili jsme hned tam, kam jsme to měly podle mapy nejblíž - tedy do provizorní a nefalšovaně bytové 'kavárny spřízněných duší'. tato zastávka se ukázala být asi největším překvapením našeho gastroputování. kdyby s námi byla miakarina, téhle socializační pasti by se jistě vyhnula i navzdory faktu, že zmíněná bytovka byla čistě veganská. miakarina ale ležela jako obvykle s nějakou chorobou na lůžku a pipilotti a její suita mají pro strach uděláno - návštěva cizích lidí v cizím bytě jim tak nedělala problém. bylo potřeba jen zazvonit na zvonek, vyjít několik pater a pak v mezinárodní společnosti ochutnat v obýváku/ložnici/studovně domáckou stravu, kterou ukuchtily dvě studentky, co spolu v praze bydlej a jsou čerstvě veganky. za svoje pohoštění nic nechtěly, s tím jsme se ale nehodlaly smířit. jejich perníček byl naprosto vynikající.

cider jsme si přinesly z nedalekýho café liberál, boršč se sójovou smetánkou byl ale domácí, od 'spřízněných duší'

ten dýňový byl h-m

perníček a tiramisu

naše druhá cesta za jídlem nebyla jen tak. do hostelu v dlouhé se muselo několik pater vzhůru, nahoře jsme však zjistili, že neznáme kód k otevření dveří. trn z paty nám vytrhla dvojice r-day nováčků, kteří výměnou za kód doufaly v ujištění, že má vůbec smysl jít dál  křivou hostelovou chodbou, která se před námi po otevření dveří zjevila a po chvíli nás vyplivla ve výčepu pro travellery ('my vůbec nevíme, co od toho čekat. vy jo?'). navařeno tu bylo od slow food, s pekáčema tu seděly i 'dvě buchty' a americká rodinka s americkejma pájema.  prostor nám  byl nějak těsný, pojaly jsme to tu spíš jako fast food a přes přemlouvání paní uvaděčky (ano, tohle jsme na r-day nečekali), která chtěla, ať se naučíme vařit rizoto jako italové, jsme se rozeběhly ven směr krymská, kde to vždycky všechno končí... 

 

v ulici, kde to na podobných akcích obvykle bývá totálně vyhipstřený a načančaný, na nás zbyla jen street palačinka  před družinou. čajový vůz pomalu odjížděl a v boho jsme krom červenobílýho kostkovanýho ubrusu nenašly už nic. mohly jsme si za to samozřejmě sami, možná jsme si taky špatně zvolili trasu a zcela jistě jsme na r-day vyrazili pozdě. rozhodně ale nelitujeme návštěvy bytové kavárny a doufáme, že krom komunitního a pouličně laděnýho foodie fesťáčku budou v nějaké formě pokračovat právě i bytové gastro-sdílečky, ať už pod hlavičkou r-day nebo bez ní. průkopníkům podobných sbližovaček držíme palce. a asociální kočky jim z postele držej palce dvojnásob.

palačinka nám zaskočila v ústech. jeden z místních nás během její konzumace stihl seřvat, že děláme na ulici bordel, 'hrajeme si tu na restauraci' a ani to nemáme povolený.

no a když už my kočky mluvíme o jídle a výjimečně u toho samy nic nevaříme, nepijeme ani nedáváme do bábovek příliš cukru a tak podobně, musíme vám ještě alespoň doporučit čtení o jídle na dobrou noc. na a2larmu jsme teď propadly gastroaktivistickému seriálu 'gastronomie krize', který odkrývá společenské, politické a ekologické  souvislosti našeho stravování. v inflaci zpráviček ze světa foodsnobů, hipsterskejch foodblogerů a kávonácků, se nám zamýšlení se nad jídlem v širším kontextu jeví jako  něco, co má smysl. začít můžete třeba tady.