kočky, karlovy vary a 48. mezinárodní filmový festival

tradice kočičích pobytů na karlovarským filmovým festivalu sahá celkem hluboko do historie, teda alespoň do tý novodobě-festivalový. miakarina byla během svojí první návštěvy malej špunt, co se přilepil ke svý o osm let starší sestře a jejím děsně cool (tehdy se to slovo ještě používalo) kámošům, pro který nebyl problém se s lístkama na maďarskej němej film dostat na hlavní tahák večera. byl to pro ní tak trochu křest ohněm; afterparty, noční vlaky v půl pátý ráno a hodně málo spánku. psal se rok 1997 a ve festivalový znělce režirovaný janem svěrákem si zahrála hlavní roli kočka. většina zahraničních filmů jela se silmultánním překladem, sehnat lístky nebyla až taková kovbojka s čekáním ve frontě od pěti od rána a korporace se tehdy ještě zdaleka nesnažily tolik tlačit na pilu (takže žádnej instyle beauty point nebo speciální edice minerálek s popruhem). zatímco starší sestra na filmech většinou doháněla spánek, malá miakarina byla plná energie a nastačila zírat. viděla lost highway davida lynche, the pillow book petera greenawaye, basquiata od juliana schnabela, everyone says i love you woodyho allena nebo třeba kondom des grauens (doporučujeme milovníkům 'divných' filmů) a vřískot (moc nedoporučujeme, ale najde se vůbec nikdo, kdo to neviděl?). hlavně ale poprvý na plátně viděla steva buscemiho a rozhodla se, že až odmaturuje, musí jít studovat filmovou vědu a nic jinýho.

trocha tý nostalgie...to když ještě miakarina nebyla vegan a fotila na polaroid (a zvládala 6 filmů denně)

od 32. ročníku miakarina vynechala jenom dvakrát, jednou kvůli pobytu v nemocnici a podruhý zas ve švédsku. letos to vypadalo, že to znova nevyjde - práce, syndrom vyhoření, únava, nemoc (čti lenost, neschopnost, lehké nachlazení). nostalgie po starých zlatých časech simultánních překladů, zevlování v thermalu a párty v císařskejch lázních ale zvítězila. i když miakarina už není nejmladší, má povinnosti, který na poslední chvíli nestihla odvolat, navíc někdo taky musí hlídat kočky, žejo. pět filmů denně už je přežitek, místo tří hodin spánku je potřeba aspoň pět...a lepší než posedávat v pochybnejch podnicích je prej toulat se v lese a šplhat na karlovarský vyhlídky. a občas si dát nějakej ten minerální pramen (kromě bechera vede hadí). miakarina prostě stárne, ale 'lázeňský pohárek' zatím ještě nemá.
tohle je spíš takovej fotoreport o tom, jak vypadají karlovy vary během toho slavnýho filmovýho festivalu, na kterej jezdí baťůžkáři, smetánka i lázeňský šviháci. příští rok si na to kočky vemou dovolenou, aby měly na všechno dost času.

přijíždíme do varů a první, co vidíme, jsou davy lidí zevlucícíh před rozpadajícíma se alžbětinýma lázněma. krmíme holuby kešu oříškama 

vyhlídka u keglewiczova kříže (vlevo nahoře) a mayerův gloriet  nahoře na pozadí plakátu k filmu 'a field in england' - kočky letos lezení po kopcích bavilo víc než leckterej film

když na zdi s plakátama ještě byly všechny..

monstrozitu architektonickýho řešení hotelu thermal prostě nejde nemilovat. nejlíp si tu horu betonu vychutnáte v pozdních hodinách, kdy je všude skoro prázdno

místo na v/h/s/2 chceme na fresh meat...asi stejně jako všichni, co mají lístky na první zmíněný. fronta je ale moc dlouhá. dáváme si historicky poprvý pivo fénix (nic moc..), spěcháme , ať stihnem alespoň v/h/s/2 - nakonec největší příjemný překvapení letošního filmovýho programu (teda pokud máte rádi zombie horory , gore a absurdní humor)

jedinej náznak podpadků, co se nám podařilo zaznamenat v kinosále, aneb podle bot poznáš, kdo přijel na film a kdo na párty

před červeným kobercem se chtěl vyfotit asi každej, letos poprvý zavedli pořadatelé chyták v podobě permanentních zátaras 

tržní kolonáda

obligátní časně ranní procházky a bordel, kam se podíváš

kdybyste si třeba chtěli něco koupit...(aneb jsou i horší  místa, než pařížská)

mlýnská kolonáda josefa zítka a pro-tip jedenácti koček: když vás párty stany omrzí a venku je zima, udělejte si soukromej večírek u jednoho z pramenů (my jsme zvolily pramen knížete václava s příjemnými 65°C)

sadová kolonáda s hadím pramenem (po becherově ten nejlepší)

letos asi vůbec poprvý došlo na prozkoumávání terénu širšího než okruh 'becher-thermal-pupp-poštovní dvůr

a objevily jsme krásný zákoutí, jako například vyhlídku u kapličky panny marie nahoře v kopci za grandhotelem pupp (z tohohle pohledu pupp zas tak majestátně nevypadal...hlavně to betonový monstrum za pěknou fasádou, asi wellness s bazénem nebo co)

pohled od kaple panny marie a z vyhlídky petra velikého, zapadlá ulička vedoucí k lanovce na rozhlednu diana (kočky šly pěšky) nebo právě ke zmíněný kapličce

pohled na vřídelní kolonádu z vyhlídky petrova výšina (sem se kočky šplhaly poměrně dlouho)

mayerův gloriet se rekonstruoval a cesta k němu byla pečlivě zahrazena kusem klády opřeným o skálu a mezi stromy vlající červenobílou páskou...kočky jsou ale správný kosmo rebelky a kládu obešly

při sestupu z vyhlídek v kopcích se člověk dostane do druhý lajny hotelů podél řeky teplá - a nestačí se divit, kolik budov chátrá nebo je zcela opuštěných. zahraniční známí se ptali, jestli je mezi thermalem a puppem taky něco jinýho než hotely. netušíme. 

na rekonstrukci čeká i novogotický kostel sv.lukáše. vstup do areálu je zakázán, objekt je prý střežen psy, kamerami i policií čr. a my si přitom tolik chtěly zkusit roleplaying lázeňských primadon 19. století (kdy svět byl ještě v pořádku, protože ženy byly skutečnými ženami, páč nosily ty sukně a podpadky a tak, žejo) 

z deziluze rozpadajícího se města za honosnou fancy fasádou jsme se musely jít projít do lesů

kde se nám ovšem povedlo narazit na nejlepší objev celýho letošního festivalu - opuštěný dětský hřiště (kočky si prostě rády hrajou)

denní cesty z karlovarskýho nádraží (to je tak, když jste moc socky na nóbl hotel a moc posh na něco obyčejnejšího, a tak přespáváte u příbuzných v nedalekém sokolově) 

a co vy, byli jste? zvládli jste aeroport v goethově vyhlídce víc než jednou (narozdíl od nás)? bylo vám špatně po jameson drincích? a co byl váš nejlepší film?

mimochodem, hrozně jsme chtěly mít fotku ve festivalovým deníku, tak jsme si založily instagram..nakonec z toho soutěžení nějak sešlo, ale účet nám zůstal. takže odteď najdete naše snídaně, svačiny, obědy, večeře, pikniky, západy slunce a tak na @jedenactkocek. 

MIAKARINA