kočky a urban gardening, část první

nedělní odpoledne si z dětství pamatuju jako návštěvu u dědy, pomerančovou limonádu z německa a v televizi receptář. tu oldskůl znělku z produkce ivana mládka vyprávějící storku o straight edge handymanovi co šlechtí planý jabloně a za souseda má proutníka toníka. pamatujete?

co se s receptářem a přemkem podlahou děje dneska, netuším. je to už pár roků, co nevlastním televizi. a ještě mnohem víc let je to od doby, kdy se moji rodiče obtěžovali s nějakou tou potravinovou soběstačností. z pěti jabloní zbyly na zahráce dvě, živej plot z rybízovejch keřů nahradily tůje, místo skleníku je skalka s růžema, místo záhonků okrasnej trávník...docela depresivní pohled na domek lynchovskýho předměstí. samozřejmě že většinu mejch teenage let mi byla nějaká zeleninová zahrádka ukradená, jenže už nějak stárnu a touha si dojít ráno pro čerstvej salát a ředkvičky na zahradu místo supermarketu (ne všichni mají farmářský trhy za rohem, jak víme, kočky jsou líný a za rohem maj akorát tak albert ve vinohradským pavilonu, kam se zapřísáhly už pokud možno nikdy nevkročit) je silnější než pátrat po módních hitech nadcházející sezóny. na šlechtění jabloní to zatim neni, ale po měsíci línýho kočičího 'snažení' to vypadá slibně i bez toho receptáře. 

začalo to celkem nevinně, zhlídnutím jednoho dílu bbc seriálu 'the edible garden' právě takhle během přípravy nedělního oběda. romantizování vlastními silami vypěstovaných potravin na kočky zabralo dokonale. ovšem zatímco na počátku stála myšlenka pěstování pár keříků rajčat a nějakejch těch bylinek v bytě na poličce, vlivem několika stránek a dokumentů věnovaných urban gardeningu to hodně rychle přerostlo do poněkud jiných rozměrů...

během pár dnů se zanedbaná zahrada ve vnitrobloku kočičího budoáru proměnila v poněkud nepřehlednou změť vyvýšených záhonků a uliček, zatímco na poličkách místo bylinek zabíraly místo předpěstované sazeničky. 

romantický 'před'...

...budovatelský 'po'

skoroproduktivní 'teď'

chvílema to byla docela výzva, zkusit si jednou  opravdovou fyzickou aktivitu, naším cílem byl ale hodně línej socka diy gardening (= pořidíly jsme si jenom rýč, rukavice a semínka, zato ale fakt hodně semínek.), to všechno ve stylu permakultury (=pěstovat všechno dohromady, abychom se staraly co nejmíň). oporu pro hrášky a fazole jsme vyrobily z větví blíže neurčené dřeviny, která musela jít díky záhonkům nekompromisně z cesty. o hnojení se nám stará rostlinný odpad z domácnosti, kafe a nálev z kopřiv, rostoucích na zbytku zahrady. jako 'květináčky' na předpěstování sazenic posloužily noviny v podobě ruliček, nebo primitivního origami (návod tady). 

krom semínek z nedalekýho zahradnictví a riskantního 'co dům dal' jsme si pro jistotu pořídily pár sazenic na trhu na jiřáku. kdyby nám třeba nic ze semínek nevyrostlo, žejo

zasadily jsme seschlý klíčící brambory a topinambury a taky spoustu luštěnin a semínek, který jsme našly doma...prostě proto, že jsme je vlastně nikdy neviděly růst a klíčení se nepočítá. na první rostlinky jsme čekaly netrpělivě, s obavama, na náš vkus trochu moc dlouho. začaly jsme pozdě, ale kupodivu zatím roste všechno (a něco na zasazení teprv čeká). 

anonymní kočka pomocnice (nejradši útočí na šalvěj nebo spí na petrželi)

neměly jsme ani tušení, jak krásná rostlina je cizrna.  už trochu chápem ted údiv některejch městskejch dětí nad tím, že jablka vlastně rostou na stromech

největší radost nám zatím dělají brambory (rostou fakt rychle)

v době povodní...

hodně nás zlákala řada 'chuť asie' od sema, na obrázcích mibuna a čínská hořčičce (kočky doporučujou!) jenom pár dní po zasazení  

první sklizeň ředkviček a kadeřávku potěšila všechny kočky. na kale chips už si ale pochutnaly jenom některý

jak to bude s kočičí zahrádkou dál, zatím nevíme. časem povíme. začínají nás trochu otravovat škůdci požírající rukolu a hořčici, a jak jsme ty arogantní vegan kočky, tak jim zatim jenom domlouváme, aby se zkusili přemístit někam jinam. něco nám ale říká, že to takhle dál nepůjde...