Hana Frišonsová: exkluzivní rozhovor až do noci

avantgarda zamilovaná do tradičních technik (z kolekce Blooming)

Hana Frišonsová říká, že vytváří módu založenou na principech. Přesto vás na jejích kolekcích nestrhne v první řadě přebujelý koncept, ale spíš jejich intenzivní estetická a vizuální stránka. Její práce rozhodně patří k tomu nejavantgardnějšímu, co je u nás na poli módy k vidění. Její nonkonformní fešn kolekce se dají považovat za 'umělecký projekty', chybí v nich komerční kalkul a nechtějí se prvoplánově líbit. Podle nás má Hanka potenciál vytvářet trendy (asi proto je oblíbená mezi bohémou, queer subkulturou a hipsterama - teda ne mezi těma, co chtěj ready-made hipstr produkty z hipstr obchodů, ale spíš na tom nejvíc 'edgy' okraji týhle 'subkultury'). Rozhodně nechce dělat nějakou 'módičku', spíš chce posouvat hranice a hledat nový cesty.

kožený harnessy dělala už dávno - v době, kdy ještě nebyly v módě

Má bakaláře z Technický Univerzity v Liberci, dál ale ve studiu nepokračovala, protože neměla pocit, že by to mělo smysl. Chtěla si dělat věci po svým a navíc se bála, že by ji další studium už jenom deformovalo. Chtěla být konstruktérkou - spolupracovala například se značkou Dvojitá - nakonec ale začala vytvářet vlastní kolekce. Nadšení vzbuzují hlavně v zahraničí, i když u nás se v editorialech taky občas objeví. Za projekt MYSTERIES získala před dvěma lety prestižní rakouskou cenu Erste Bank Fashion Award - ocenění určený vyjímečným fešn kolekcím vzniklým ve střední a východní Evropě a udílený v rámci Festivalu módy a fotografie ve Vídni. Atmosféru takových festivalů prý naprosto miluje.

z Hanina portfolia: lookbook ke kolekci Mysteries nafocený s Olo Křížovou

z kolekce Sleepwalkers představené na Shooting Fashion Stars 2012

Na návštěvě u Hanky v pokojíku jsme poslouchaly 'Depešáky', ona stříhala zlatý elasťáky na třásně pro jednoho berlínskýho kamaráda performera (říká si tusk) a nakonec se divila, že jsme měly celou dobu zapnutej diktafon a 'tohle už teda byl ten rozhovor'. Venku sněžilo a foukal vítr, povídání pokračovalo nerušeně dál, a tak jsme po setmění musely duchařsky svítit lampičkou, abych si mohla vyfotit všechny ty zajímavý časopisy a poklady z krabic, třeba dřevěný platformy a háčkovaný náhrdelníky. Pak jsme ještě dlouho seděly u počítače a přemejšlely nad zapeklitejma futurologickejma otázkama do interview pro jeden časopis. Ten čaj, co jsme pily, musel bejt kouzelnej - rozhovor se totiž nakonec protáhl až do noci.

ROZHOVOR S HANOU FRIŠONSOVOU, PRAHA - VINOHRADY, BŘEZEN 2013

Proč se tvoje věci nedají nikde koupit?

Nemám momentálně žádnou produkci na prodej, je také velká nevyváženost cena vs. práce. Vyrobit i normální bílou košili jako jsem dělala v CIRCLE je velká piplačka a pak jí prodáš ani ne za 2 tisíce. Šiju si všechno sama a teď to dělám spíš pro zábavu a neřeším tolik nositelnost a cílové zákazníky. Dřív jsem o tom hodně přemýšlela a živila se tím, ale asi mě to baví víc takhle experimentálně bez nátlaku. Třeba to postupně začne víc zapadat do sebe.

Odkud jsi a kde jsi studovala?

Pocházím z Děčína. Studovala jsem v Liberci textilku - střední i vysokou.

Jaký obor?

Nikdy jsem nedělala vyloženě umělecký obory. Studovala jsem 'textilní a oděvní design', ale se zaměřením na technologie. Vždycky mě bavilo být tak nějak mezi oborama, zkoumat struktury a konstrukce.

Jak ses pak přes tohle dostala ke kolekcím jako MYSTERIES, který byly výtvarně a esteticky na skvělý úrovni a kriticky byly dobře přijatý?

Vyrostla jsem na ručních pracech a četla do toho sci-fi, to mělo asi svý následky. Nikdy jsem moc neměla ambice být přímo módní návrhář, protože mě nebaví kreslit. Ne že bych to neuměla, ale přijde mi to jako ztráta času, a tak se ani nesnažím.

Jak si teda vymýšlíš kolekce, když nekreslíš?

No ne, já skicuju, ale nevykresluju se s realistickýma obličejema a tak. Čárám si různý schémata s poznámkama, je to spíš takovej komiks.

vlevo nahoře časopis Kinky, dole ruiné

Jak se ten praktický, víc řemeslný a technologický přístup, který ses naučila ve škole, odrazil v tvojí práci?

Spíš mi přijde, že se po škole zbavuju svých školních zlozvyků. Je dobrý umět řemeslo, ale mám pocit, že spoustu věcí je zajímavější dělat intuitivně než “naučeně”. Ale tím zas nemyslím, že by se mělo šít 'na punk'. Baví mě, že můžu změnit technologii a konstrukce jak potřebuju, abych došla k cíli. Urychlí to práci. Některý projekty jsem dělala úplně proti tomu, vlastně proti sobě samotné. Nedokázala jsem si představit něco jen tak spíchnout bez střihu a pořádnýho zapravení. Je to taková malá vzpoura a sleduju, kam mě navede.

Neuvažuješ ještě o studiu v cizině? Zatím to vypadá, že tvoje tvorba má za hranicemi větší ohlas než u nás.

Baví mě fungovat mezinárodně, různý spolupráce, festivaly a tak. Studovat dál teď ale neplánuju, spíš by mě zajímala nějaká stáž, práce, rezidentura, apod.

slavný a zcestovalý platformy, který chtěla i Lady Gaga, ale nakonec stejně nejlíp vypadaly na OLO (má přece jen hezčí nohy)

KolekceMYSTERIES byla první, se kterou ses dostala do povědomí veřejnosti, hlavně v souvislosti s mezinárodním oceněním Erste Bank Fashion Award. Pojala jsi ji spíš jako fashion/art projekt nebo jsi měla jiný úmysl?

Po CIRCLE který byl určený na prodej, a tak i víc komerční, jsem se potřebovala nějak vybouřit. Všechno to vzniklo hodně spontánně, spoustu věcí jsem měla v hlavě a byla to malá kolekce, která se spíš skládala dohromady jako puzzle. Ani jsem netušila, že to může vyvolat takový ohlas. O to asi lépe, když to neděláš s tím cílem.

A jak vznikly ty boty? Byla to prvotní myšlenka, kolem který se celá ta kolekce točila?

To vzniklo z mých skic. Kreslila jsem si postavičky stojící na takových vysokých špalcích. Většinou pracuju s charakterama a u MYSTERIES to byla 'superžena'. Díky svým schopnostem nepotřebuje chodit a být mezi lidma, takže tam byla taková symbolika odstupu od normálních lidí. Je to bohyně, a tak je oproštěna od běžného světa.

A jak je to s tím drbem, že je chtěla Lady Gaga?

No, to byla 'akce Londýn'. Napsali mi její stylisti [asistentka hlavní stylistky Anny Trevelyan] a posílala jsem je tam na vlastní náklady. Nakonec mi nedali ani žádnou fotku. Naštěstí to tam aspoň odvezl kamarád, který tam měl cestu a mám z toho akorát tenhle drb, jak říkáš.

Jak se o tobě dozvěděla? Přes tu rakouskou soutěž?

Myslím, že přes Not just a Label; měla jsem tam fotku na titulní stránce. Ty boty pak byly třeba i v New Yorku, rozhodně se nacestovaly víc než já ...

z kolekce Blooming 2012

Může se zdát, že po temných kolekcích MYSTERIES a SLEEPWALKERS (prezentace na Shooting Fashion Stars 2012) jsi přišla s něčím optimističtějším. Jak je to s nadějí, která se skrývá v názvu tvojí poslední kolekce BLOOMING a snad i v její barevnosti? Zdá se mi, že má kolekce jinou náladu, ale nemůžu se ubránit dojmu, že stejně působí lehce mrazivě…

Myslím, že to je pořád ve stejném duchu jako ty moje předchozí práce. Černá barva automaticky neznamená něco temného a barevná něco veselého. Blooming byl malý projekt, kde jsem to jen naťukla a teď na tom můžu stavět dál. Taky by mě zajímalo pracovat s tisky; rozšiřuje to možnosti. Tady moc lidí s barvama neexperimentuje, není na to kvalitní produkce a dostupné materiály. Zaujalo mě třeba, jak velký rozdíl to byl na Festivalu módy a fotografie ve Vídni. Tak nějak tam bylo cítit víc experimentování v kombinacích barev, tisků a materiálů a kupodivu se tam o mnoho víc dělá pánská móda.
Centra módy jsou většinou kosmopolitní, šmrncnutý různejma kulturama. Tím si vysvětluju tu rozmanitost. Rozhodně tam asi vznikají mnohem odvážnější kolekce.

Funguje tam taky jinak sponzorství. Když jsem dostala tu cenu v Rakousku, žila jsem z toho rok a udělala díky tomu kolekci SLEEPWALKERS.

z časopisu ruiné / 3

Nezmizela jsi pak po Shooting Fashion Stars trochu ze scény? Navíc jsi zmínila, že jsi začala pracovat full-time v multi-brandu DUSNI3 CONCEPT jako visual merchandiser. Znamená to, že si dáváš od návrhářství pauzu?

Ani ne, pořád ode mě chce někdo něco na focení a pořád na něčem dělám. Víc než prezentaci jsem asi řešila novou práci, čím zaplatit další projekty... Trochu mě štve, že se náklady moc nevrací. Ale teď pojedu do Maastrichtu na mezinárodní festival FASHIONCLASH a to je zase nová výzva. Tyhle mezníky jsou hodně nakopávací, na začátku to byl třeba designSUPERMARKET, kde jsem se seznámila s lidma z oboru, pak různé prezentace jako ODRAZIT, pak ta Vídeň, SHOOTING FASHION STARS a za dva měsíce bude to Holandsko.

Jak si teď tyhle projekty financuješ?

Teď se snažím co nejvíc šetřit sama, ale ještě mi hodně pomáhají rodiče. Tuhle jsem třeba dostala k narozkám platformy k novýmu projektu, protože jsem na ně neměla...

na tohle číslo se můžete podívat online (tady)

Jak ses vlastně dostala na titulku časopisu Kinky a do časopisu ruiné?

Na akci “Zavíráme za 21 dní”, kterou pořádali OLDSCHOOL, jsem potkala kluky z Německa, co si vydávají vlastní časopis ruiné. Neven Allgeier mě poprosil o nějaký věci na focení pro ruiné a ještě fotil právě pro Kinki. Jela jsem pak do Mainz u Frankfurtu na celý víkend a fotili jsme vše najednou. Bylo nás dohromady asi osm a byla to celkově výborná spolupráce. Ta dobrá energie pak určitě byla cítit i z fotek. Líbilo se jim to tak, že z toho byl hlavní editorial a cover. Hezký vzpomínky ...
Kdo tě baví z českých a světových návrhářů?
Ani moc nerozlišuju, odkud kdo je. Baví mě, když někdo používá ruční techniky a tisky. Líbí se mi spousta menších značek a designerů z celýho světa. Hodně mě inspirujou nový technologie, využití vědy, 3D tisku nebo naopak využití starých technik novým způsobem. Skvělý je taky propojení s kostýmem, hudbou, scénografií, když se do tvorby prolínají další koníčky nebo kulturní dědictví. Baví mě třeba Henrik Vibskov, Saša Kovačevič (SADAK), ohledně technik třeba Eleanor Amoroso, Sandra Backlund, Belle Sauvage a spousta dalších.

v německém indie časopise ruiné

Co plánuješ do budoucna? Jaký máš sny, ambice?

Myslím, že budu stále něco zkoumat a půjdu, kam mě vítr zavane...pokud možno stále v oboru, ale Čech se úplně nedržím. V nejbližší době budu mít prezentaci na SHAPE&VISION v NoD (26.4.), na přelomu května a června pak výstavu na FASHIONCLASH v Maastrichtu, a pak výstavu v Praze.
K tomu ještě doplníme, že by ses každou chvíli měla objevit v několika zahraničních časopisech (série nafocená dalším mladým talentem - Michalem Pudelkou z Anonymu). Přejeme si, aby ses dočkala většího uznání i v našich končinách.