efemér: maso - půst - smrt - líto

ještě několik dní máte možnost prohlédnout si v pražské kavárně kolíbka v řeznické ulici výstavu MASO*PŮST*SMRT*LÍTO brněnského květinářství efemér, které tvoří zahradní architektky Barbora Jurová, Lucie Králíková a Klára Zahradníčková a fotograf Drahomír Stulír. 

kočky si efemér zamilovaly už po prvním navštívení jeho webovek - shodly jsme se, že na estetičtější květinářskou práci jsme dosud nenarazily a principy, které efemér dodržuje, nás potěšily jako poslední dobou máloco. kdo nás čte, asi ví, proč je nám tak blízká filosofie efeméru. využívání lokální produkce, významové vazby spjaté s přírodním koloběhem a odkazy na historické rituály nás berou mnohem víc než omezování se na 'květomluvu' typu rudá růže = chci tě do postele, popřípadě žlutá růže = let's be friends.

o efeméru jste se mohli dočíst před časem na vágusovi, zaujal pana cuketku a zřejmě poněkud rozhorčil jednoho nejmenovaného českého fashionistu - protože dělat věci z nějakého hlubšího popudu a hledat jiné cesty je samozřejmě jen marketingový tah na peněženky hipstrů, kteří za každou cenu ke svému konzumu potřebují nějaký ten 'příběh'. okázalá kytice vyšlechtěných růží a exotických rostlin je přece elegantnější, no a k čemu je kytice lučního kvítí, když si můžeme dovolit exotiku z plantáží v africe, žejo. navíc lučním kvítím se zdobila chudina a ti, co si nemohli dovolit luxus dovážených květin. 

když jsem byla malá, často jsem si na chalupě do vázičky natrhala kytičku zvonků a kopretin. líbilo se mi to mnohem víc než ty monstrózní růže náročné na pěstování, kolem kterých se denně na zahradě oháněla moje matka, nemluvě o všech těch orchidejích doma v květináčích.

my kočky sníme o dni, kdy bude poptávka po lokální produkci skloňovaná nejen v souvislosti s jídlem, ale například i květinami a oblečením. jenom proto, že existuje ta možnost přístupu k dováženému exotickému ovoci během celého roku, neznamená, že jí musíme využívat. a stejně to vidíme s nakupováním jednosezónních trendy kousků made in china, o nichž nám fešn blogerky prozradí, že je to právě teď v kurzu. nechceme propagovat návrat do doby před sto lety, ale naopak bysme se rády v tom bezhlavým konzumu a zneužívání zdrojů 'protože můžem' posunuly někam dál. 

výstava MASO*PŮST*SMRT*LÍTO vypráví příběh šedého úmorného únoru ve městě a my už sice máme duben, ale venku to zatím moc jarně nevypadá. a tak vám radíme zatím neodkládat kabát a vydat se prohlídnout si floristické vyprávění o přírodních cyklech do café kolíbka nad hrnkem horkého čaje nebo třeba něčeho lokálnějšího, například grogu. a kdo to má do kolíbky daleko, může se podívat alespoň prostřednictvím našich fotek:

. 

MIAKARINA