kočky, internety a pravda

pravda o mužském kojení

před pár dny nám v mejlu přistála tisková zpáva o chystaném vydání publikace 'umění mužského kojení'. ne, že by kočky o mužské laktaci při týhle příležitosti slyšely poprvý - žádný podobný promo nám ale zatím v mejlový schránce nepřistálo, tak jsme se rozhodly to trochu prozkoumat... stránky mensmilk.cz nás vyvedly z omylu, že mužské kojení je taková alternativní cesta pro tajpky, co maj koule jít do rodičovství naplno a zkusit to, když třeba jejich partnerka nemůže. jak jsme se dozvěděly, 'ideální poměr důležitých živin činí z mužského mléka doslova zázračný mok', s jehož pomocí se děti 'ocitnou ve společnosti největších velikánů z oblasti kultury, sportu či vědy', a 'muž-otec nemůže svému dítěti prokázat větší službu, než kojením vrcholně projevit lásku, vycházející z jeho nitra.' (nevim, no, s tím kojením jako láskou vycházející z nitra bych to asi radši trochu přeformulovala.) zkrátka mateřský mlíko je evidentně passé a v podstatě ani vašemu dítěti nezaručí tu společnost velikánů. autor knihy, prof. PhDr. Piet de Vries, pochází z holandska, tedy ze země, kde se běžně uplatňuje výchovný model univerzálního čůrání v sedě, aby se náhodou nikdo nediskriminoval. připadá nám teda při nejmenším trošku zvláštní přijít s marketingovou strategií založenou na zázračném moku, který několikanásobně předčí 'běžné mateřské mléko'. tak trochu to skrz tuhle kampaň dělá z potenciálních mužských kojných nabubřelce stavící se do role polobohů, viz tohle príma videjko. 

no, evidentně to takhle funguje líp, než to představit jako alternativu, kterou je prostě fajn využít. 



pravda o hříchu

spousta lidí má ráda seznamy. já k nim - asi jako jediná z koček - nepatřím. nerada je čtu a ještě s větším sebezapřením je občas pořizuju. taky nemám moc velkou potřebu zjiťovat formou krasopisnejch seznámků vyvěšenejch na tumbleru, proč mít v mínus dvaceti dobrou náladu. můj svět ovládá chaos a abecední řazení mi nahání husí kůži. o to víc mě příjemně překvapil abecedně řazenej průvodce správňáckým chlapáctvím, od kterýho bych po vajsovsku čekala nálož superbřitkýho sarkasmu. tenhle seznam jsem s radostí přečetla od začátku do konce, navíc s takovým tím trapným úsměvem, o kterým je ještě trapnější se zmiňovat.

jestli tenhle tajpek neni vysněným partnerem většiny lidí týhle planety, tak...i don't want to live on this planet anymore.

...což si občas říkám, když zavítám na vice czechoslovakia. vynechme teď viceovský 'dos and dont's' (evidentně kočky nejsou dost hip, aby tenhle formát ocenily), stejně nám ale tahle věc s česko-slovenskou mutací připadá trochu zvláštní. jako jo, nemáme tu žádnýho českýho Terryho Richardsona a ty rozhovory s Richardem Kernem se taky musí překládat. ale snad by občas v redakci mohli třeba vyrazit za bezďákama okouknout jejich kérky, tak jako kdysi. nemusí to snad celý stát na překládání několik měsíců starejch článků ostatních redakcí, jako třeba tohohle o instagramu (zajímalo by mě, jestli ten překlad byl tak časově náročnej, nebo tu pro něj publikum uzrálo až teď). každopádně, kočky instagramový filtry taky nechápou. a přimlouvaj se za víc původních článků o něčem, a když už ani ten pepek do vajsu nepřispívá (naštěstí má pořád svůj blog), tak aspoň za časnější překlady.

pravda o přírodních materiálech

ano, opět je tu naše (ne)oblíbená rubrika name and shame. tentokrát v režii týhle facebookový diskuze.

možná to časem pochopíme. králík je užitkový zvíře, tak ho pěkně zužitkujem do nějakýho toho šmrncovního zimního kabátku. je přeci jenom zima a i inženýži z nasa ví, že líp než kožíšek nic nezahřeje. na límec přihodíme lišku, ta už sice úplně tak užitková neni, ale furt je to děsně eko. ne jako nějaká ta 'umělotina z petlahví'.

tak to vidí módní návrhářka petra balvínová, stojící za módní značkou tiqe. petra je podle všechno osvícená milovnice přírodních materiálů, podle svých slov žádné umělé nenosí. nemají v ní ostatně co dělat - narozdíl od chemikálií používaných k tomu, aby kožešiny na jejich nositelkách a nositelích časem nezačly hnít. ale produkce a chov kožešinových zvířat a následné chemické zpracování kožešin určitě nemůžou být tak špatné pro životní prostředí. vždyť přece 'respektujte okolí jako ono respektuje vás'. tak oká, vememe si tuhle radu k srdci a necháme se inspirovat tím, s jakým respektem se chová petra balvínová ke svému okolí. jelikož petra podle svých slov umělotinu nenosí, pak asi šije šaty, co by si na sebe sama nevzala. stejně jako kolekce, kterou jsme měly možnost zhlédnout na loňském PFW, totiž obsahuje její tique-shop kousky, u nichž je to s jejich přírodností...no, ne zrovna diskutabilní.

a ke vhodně zvolenému názvu značky (TIQE) by se pak dalo ještě doplnit motto "live and let live". takže...respekt? od koček asi ne.

MIAKARINA