Předvánoční rozhovor s Parazitem

Dita Rakouská a Dr.laborator

V prosinci jsme se my kočky sešly s parazity na malou vánoční besídku. Parazit slaví osmý narozeniny a navíc se blíží konec roku (možná i světa), a tak jsme si říkaly, proč se nezeptat, jak se jim daří.
Často se do Parazitu chodíme dívat na mladý český a hlavně slovenský designéry, recyklovaný a upcyklovaný oblečení a studentský experimenty na pomezí módy, alternativy a designu. Taky tam nakupujeme dárky, i když většinu z nich samy sobě. Výsledkem našeho posledního setkání ale nebyl žádný nákup, nýbrž rozhovor, a to nejen o alternativě jako vymezení vůči středoproudýmu vkusu i "vysokýmu designu" a o začátcích Fashionshopu Parazit (který jak víte najdete v Karlově ulici kousek od Staromáku), ale hlavně o novým projektu, ke kterýmu jsme se tak nějak nachomítly i my. 

Společným úsilím dvou parazitů, tří koček a dokonce i lidí (3D animátor Michal Bárta) vznikl PARAZINE - pozoruhodná virtuálně průchozí 3D galerie prezentující práci spřátelených designérů a jiných kreativců spojená s 2D katalogem (i když my mu spíš řikáme zin). Pokud máte ajped, ajpod nebo dokonce ajfoun, stahujte zadarmo TADY (doprovodnou 2D verzi tady). My jsme napsaly ten časák, teda vlastně zin, a jestli se bude v projektu pokračovat dál (= objeví-li se nějaký sponzor nebo grant), napíšeme třeba i další. V pilotním dílu najdete například něco o DeafMessAngerovi, Ditě Rakouský, Yaně Thal, nebo skvělý fešn fotografce Nikole Šrajerový.

vpravo spojený/rozdělený Československo od Jany Rollo



ROZHOVOR S EVOU A ADOU Z PARAZITU, PRAHA – STARÉ MĚSTO, 3. PROSINCE 2012

11: Kdy jste vlastně založily Fashion Shop Parazit a s jakým úmyslem? Víme, že se tím ani jedna neživíte a každá máte kromě Parazitu ještě svou vlastní práci…

Ada: Teď máme zrovna 8 let výročí. Vzniklo to takovou “náhodou”. V roce 2004 jsme s Evou obě dvě pracovaly v NoD/Roxy, já jako provozní a Eva dělala PR. Najednou se tam uvolnil v suterénu prostor a nikdo nevěděl, co s ním. Zeptali se tedy nás, jestli nás něco nenapadá….

Eva: Ještě do toho tehdy vstoupil náš šéf, architekt Honza Mayer, který věděl, že šiju. Se svojí výškou byl zvyklý si oblečení za komunismu šít, protože na sebe nemohl nic sehnat. Ten nás taky popostrčil tímhle směrem. Vnímaly jsme tam absenci módy.  Kultura jako taková není jenom výtvarné umění, hudba, divadlo, film, patří tam přece  i design a móda. A móda v tom prostoru nefungovala.

Ada: Byl to tehdy hlavně Evy nápad. Obě dvě nás od malička bavilo dělat věci jinak než to dělali ostatní. Dospívaly jsme v 90. letech a po revoluci zažily nástup alternativy, tehdy ještě na Slovensku. Taky jsme pak každá měla zkušenost zvenčí… Berlín, Barcelona, New York, Amsterdam…tam jsme se právě s Evou seznámily. 

11: V Amsterdamu?

Eva: Ne ne, ve studentském městě Breda. Chtěly jsme něco jiného než jsme viděly venku, kde si většinou pár designérů  společně otevře obchod. My si říkaly, že tady je trh malý - co se týče zákazníků i návrhářů -  a proto nabídneme prostor hodně lidem, takový pestrý mišmaš.

11: Takže jste to zakládaly s úmyslem nějaký alternativy. Vůči čemu jste se vymezovaly?

Ada: Viděly jsme, že v zahraniční alternativa vůči mainstreamu funguje: lokální výrobky a design, malý krámky, kde člověk vidí něco jiného než všude jinde. To nás motivovalo zkusit to i tady. Vtipný ale bylo, že když jsme si řekly, že to chceme zkusit, došlo nám, že v Čechách žádnýho návrháře neznáme. Tehdy zase zafungovala nějaká náhoda nebo spíš synchronicita. Pracovala jsem tehdy v Bohnicích a moje kolegyně byla shodou okolností sestra Pavla Brejchy. Já jsem si jí  stěžovala, že nikoho moc neznáme a ona, že její brácha je módní  návrhář a právě končí školu. Tak jsme mu zavolaly a on nám dal poustu dalších kontaktů. Překvapilo  nás jeho nadšení: “do toho jděte, tady nic takovýho není.” Pamatuju si, jak jsme seděly tehdy v NoDu a obvolávaly lidi, Janu Rollo, atd. A pak se to začalo nějak samo nabalovat. Reakce lidí byly vesměs pozitivní.

Eva:  No, zpátky k té otázce... Často narážím na to, že si tu lidi neuvědomují rozdíl mezi designem a alternativou. My jsme chtěly být a usilujeme o to být alternativou. To znamená, že jdeme proti proudu nebo vedle hlavního proudu.  Dřív jsme tohle našly třeba jen v sekáčích, hledaly jsme prostě něco jiného. Design musí často brát v potaz momentální trendy, přizpůsobovat se.  Alternativa je podle nás nadčasová.

11: Jak vybíráte lidi k vám do obchodu? Přes doporučení kamarádů?

Ada: Teď už je to trochu jinak než na začátku. Takový zájem tehdy nebyl. 

Eva: Tehdy jsme hledaly po školách a přes známé. 

Ada: Pamatovaly jsme si taky Devátou vlnu, Mýrnyx Týrnyx a Faux Pas. Tyhle obchody tehdy končily a my si říkaly, vždyť tu je úplná díra, nic tu není. A ty lidi nám pomohli.

Eva: Z Deváté vlny nám Denisa prodala nějaké věci, které jim po zavření obchodu zbyly, jako ramínka a štendry. Zavolala jsem taky Jolaně z Faux Pas, která musela skončit, protože dostala výpověď z prostorů, a ona na tu zprávu zareagovala úžasně. Sedla do taxíku: “já ti vezu figurínu, seznámíme se”, já ji pozvala na večeři a do rána jsme se bavily. Doteď máme výborné vztahy. Všichni prostě reagovali super (my sice končíme, ale něc jiného vzniká). 

Ada: K tomu mě ještě napadá, že ze začátku to bylo hodně o těch studentech, nejenom Umprumky, ale objevila  se třeba Lucie Mareš (studovala Body design na VUT v Brně), Petra Vlachynská a Lenka Valevská z DAMU, atd. Pak se začali objevovat i lidi, kteří žádnou školu neměli, ale přesto dělali skvělý věci (Dita Rakouská, DeafMessAnger, Jelení šperky...). Tak jsme si řekli, že tohle omezení pro nás nemá smysl.  Ze začátku jsme to ale musely kombinovat ještě se second handem, protože těch autorských věcí tolik nebylo. 

chňapky a tašky od Dr.laboratora (D.Rakouská a E.Maceková)

11: I teď máte takovou mini vintage sekci…

Eva: K tomu jsme se teď vrátily. Máme jen pár doplňků, kabelky, brože… Rády kombinujeme originální autorskou věc s vintage kousky. Nejde nám o tom, aby si to lidi koupili všechno u nás a měli celý super designový outfit. Můžeš si to koupit v sekáči nebo vzít něco po mámě a doladit to.

Ada: My jsme chytly ty 90. léta, když jsme vytahovaly věci ze skříně našich rodičů a prarodičů. To byla první alternativa. Mně když bylo 16, tak u nás v obchodech nebylo nic. Vyráběly jsme si doma šperky, z toho to víceméně vzniklo…

11: Prostě první alternativa byla přešít si zvonáče po mámě…

Ada: Přesně. Žádnou jinou možnost jsme tenkrát neměly.

11: My jako blog čím dál víc inklinujeme k recyklaci, up-cyclingu atd. Co v tomhle směru nabízíte? Koho byste doporučily?

Ada: Tímhle směrem to u nás asi nejvíc táhne Dita Rakouská (Catapult a Dr.laborator), Punktura, XYZ…

Eva: Taky Tjadá, to jsou steam punkový šperky, věci od DeafMessAngera…

Ada: A pak jsme měly eko fashion kolekci od Márie Štranekové, která přešívala starý košile. Potom Janu Milátovou nebo FRL (fashion recycling lab), kteří jsou taky ze Slovenska. Zajímavý upcycling ve spojení s oděvním průmyslem jsem viděla u Adély Vinšové [z Miliondolar], která dostala od firmy Ragwear mikiny, který přešila na něco úplně jinýho. Byla to její diplomka (Fashion Backstage/China queen of the production). Ale to je spíš výjimečný, protože u nás tohle ještě moc nefunguje. Tady těch firem a fabrik je málo a moc to nejde. Ragwear je jedinej, o kterém vím,  ale Adéla pro ně tehdy pracovala, tak proto to asi vyšlo…

Eva: Pak mě ještě napadá Jana Rollo. Ta využívá zbytky. V Paříži pracuje pro člověka, který dělá kabelky, třeba šily pro LV.  Ty zbytky kůží recykluje na různé náramky a náušnice.  

vlevo kabáty Zuzany Veselé

11: Asi je to tím, že jste obě Slovenky, ale oproti obchodům podobnýho typu jinde v Praze je ve vašem obchodě dost silný zastoupení slovenských designerů. Koho byste vyzdvihly jako zajímavýho slovenskýho návrháře, jehož věci se u vás prodávají?

Eva: Určitě Márii Štranekovou, Zlatici Hujbertovou, Puojd, Aničku Horničákovou, ANSU…

Ada: Tím, že jsme před rokem otevřely pobočku v Žilině, získaly jsme díky Ivici z žilinského Parazitu nové kontakty. Mně se třeba hodně líbí SamoSato. Ale celkově je to trochu složitější, protože nám věci do Prahy  dávají do komise. Můj pocit je, že Slováci jsou ve srovnání s českými výrobci dražší. Asi je to i tím, že konkurence tam není taková. Tady se ceny na Fleru tlačí strašně dolů, je tu obrovská nadprodukce a ti tvůrci snižují ceny sami proti sobě, že snad nemůžou pokrýt ani výrobní náklady.

Eva: Ale zas ty věci od Slováků jsou kvalitní a jiné. Mají svůj specifický  charakter, a tím jsou pro nás zajímavé.

11: Jasně. Třeba taková Lenka Sršňová, ta je dost výrazná.

Eva: Ano, Lenka Sršňová, a taky Izabela Komjati. Dražší jsou asi taky proto, že u nás by byly spíš srovnatelné s Muset, Leedou, Denisou Novou. Na Slovensku fungují pro podobnou klientelu, ale stejně stále dávají věci i k nám za dostupné ceny. 

Ada: A někteří z nich právě oceňují, že nejsme takovej ten čistej designovej krám. Kamarádka, která studovala v Brně, mi říkala, že její spolužačky k nám mají problém jít, protože mají pocit, že je budeme nějak hodnotit. Že třeba nebudou vypadat dostatečně in nebo trendy. A pak představa, že máme takovej ten čistej bílej krám s vitrínkama, kde je pár věcí  vystavených na štendru, mi přijde absurdní.  Já do takových obchodů taky nechodím, prostě nejsem nalíčená, boty mám pracovní, protože už bydlím na vesnici a připadala bych si tam nepatřičně. Tohle jsme prostě nikdy nechtěly. K nám chodí spousta vysokoškoláků, kteří jdou ze školy do knihovny a jen tak se tu staví. A já chci, aby se tu cítili dobře. A taky kluci u nás moc rádi nakupujou dárky...

11: Řekněte mi něco o vaší novince - o PARAZINU. Co je to za projekt a proč vznikl?

Ada: Primárním důvodem asi bylo, že si poslední tak tři roky všímáme, jak je  pražský a potažmo český trh trh totálně nasycený. Na jednom lokálním serveru (Fler) se tu prezentuje 40 tisíc výrobků, to je snad ještě víc než na Etsy v USA. Najednou tu vzniklo tisíc krámků podobného stylu. Lidé mají obrovský výběr a počet těch, kteří si to mohou dovolit, je stejný, nebo spíš menší než dřív. Naši první zákazníci například dozráli do věku, kdy mají děti a hypotéky a jejich priority se posunuly. Máme taky pocit, že mladí lidé nám moc nerostou. Dřív nás hodně táhli Češi, tak od roku 2009 to ale začalo ustupovat a znovu se začali vracet cizinci.   A z úplně jiných zemí než dřív, třeba z Ruska, Brazílie, Singapuru, Taiwanu, Dánska, Norska nebo z Austrálie. 

Eva: A ti lidé se nás ptají, jak to, že tu je tak malá alternativní scéna. Uvědomily jsme si, že tu neexistuje podpora od města ani odjinud. My tu musíme táhnout  komerční nájem. Z jiných zemí a měst jako třeba Liasabon, Berlín, atd. jsou zvyklí na to, že kolem centra je to všude. Jsou to lidé, kteří ty věci dokážou ocenit. Jsou fakt zlatí.

Ada: Začali jsme tedy přemýšlet nad tím, jakým způsobem takovéhle lidi z celého světa oslovit; jak se dostat k dalším cizincům...

Eva: Třeba ve Skandinávii je design na strašně vysoký úrovni, ale přesto k nám chodí Švédi a neuvěřitelně oceňují ty české a slovenské věci, ruční výrobu a tak.  To nás tak nějak nakoplo.

Ada:  Nás vždycky bavilo dělat věci jinak, být v něčem první. A tím, že jsme si otevřely Parazit jsme měly chvíli pocit, že jsme tak nějak saturovaly naší potřebu dělat něco jinak. Pak se takových krámků objevilo víc a Eva přišla s Prague Free Fashion Weekendem (původní Code:Mode v NoD/Roxy). To už teď taky dělají všichni. Chtěly jsme se tedy někam posunout. No a shodou okolností, můj přítel Michal, se kterým jsem to probírala,  je 3D animátor. Když zveřejnil svoji první  aplikaci pro App Store  (rekonstrukce lodi z první světové války) a zjistil, že hned první den si to stáhlo přes tisíc lidí po celém světě, a to ze zemí jako Turecko, Čína, Brazílie a já nevím co, děsně nás to překvapilo. Když si do internetovýho vyhledávače zadáš  třeba „czech fashion“ nebo „czech design“, vyjedou ti tisíce stránek. Když si to ale dáš vyhledat na App Store, u „czech fashion“ je Parazine jediný a když si zadáš „czech design“, jsou tam židle  TON a pak my. Nic jiného tam není. Napadlo nás, že tohle je možná cesta, jak se vyčlenit. 

Navíc se začíná mluvit o tzv. druhý vrstvě internetu. Na internetu se hodně kopíruje, App Store tohle ale má celkem dobře pohlídaný. Řeší se tam dost precizně autorský práva, máš tam přesně datum, kdy to vyšlo a nemusíš se pak s nikým hádat, kdo to vymyslel první. Pro hodně tvůrců je to v současný době hodně důležitý, zvlášť když se snaží vybudovat a udržet si značku. Muzika tam nejde jen tak stáhnout, i když samozřejmě - i tohle se asi dá nějak kreknout, ale pořád je to celkem bezpečný prostředí, protože lidí, kteří to umí, je pořád ještě dost málo. Proč by to ale někdo dělal, když k tomu má přes aplikaci přístup zadarmo. 

11: Pokud Parazine nezůstane jenom u pilotního čísla, ale vyjdou nějaká další, zůstane aplikace zadarmo?

Ada: Určitě ano. Je samozřejmě otázka, jak to celé bude. Když si ale představím, co designérům nabízí akce typu Designblok a kolik se za tuhle formu prezentace musí platit, říkám si, jestli tahle cesta není lepší. Ve virtuálním prostoru postavíš dům, kde si za mnohem nižší cenu může designér postavit svůj stánek a podívat se může přijít kdokoli z celého světa a to z vlastního domova, 24 hodin denně po celý rok a zadarmo.

XYZ (Eva Maceková) a Minimon

11: Tohle číslo  (Parazit Issue) je vaším osobním „kurátorským“ výběrem tvůrců, kteří se u vás v shopu prodávají. Tenhle koncept by do budoucna zůstal stejný, nebo byste to chtěly pojmout jinak, třeba, jak naznačovala Ada, by se vám zájemci mohli hlásit?

Eva:  Haha, nazvala bych to spíš výběrem  kamarádským než kurátorským. Jsou tam lidé, se kterými spolupracujeme, kteří se nám líbí a kteří nám pomohly.

Ada:  Všichni jsme na tom pracovali půl roku několik hodin týdně. Dlouhodobě to udržitelný není. I kdybychom chtěly v dalším čísle představit dalších 5 kamarádů, tak už to prostě není reálný. Musel by se najít nějaký grant nebo inzerent, který by do toho byl ochotný vložit peníze. Samozřejmě nás na tom nejvíc bavilo, že to celý byl nekomerční projekt, na kterém všichni pracovali  zadarmo, včetně vás. Přijde mi, že všude kolem si lidi spíš jdou po krku. I mezi designérama. 

Eva: K tomu řeknu jednu základní věc... Několik designérů se mě už ptalo na švadlenu. A já jsem jim všem říkala, já mám vystudovanou ekonomku a jedna z věcí, co se tam naučíš, je organizace a spolupráce. A tak jsem jim říkala: nemůžete dát dohromady 3 – 5 švadlen a společně je živit? Ony tím pádem nebudou brát jiné zakázky. Každý děláte věci v trochu jiném stylu a navzájem se takhle sami podržíte a dáte práci lidem. Ale oni mají zatím problém mezi sebou spolupracovat. Parazinem jsme tak chtěly říct, že spolupráce je možná.

porcelán Petra Hůzy a tašky v dortu od fashion.lab (Z. Serbák, P. Nedělová a L. Štěpánková)

11: Plánujete do budoucna ještě něco jinýho?

Eva: Když jsme začínaly s PFFW (pozdější Code:Mode), první a druhý ročník jsme dělaly spolu se dvěma mladýma holkama, Martinkou a Jovankou v NoD/Roxy. Když odešla Martinka, tak v tom projektu zůstala dál už jen Jovanka a její kamarádi, ale Parazit byl jedním z těch zakládajícím členů. Plus tam byl Drawetc. jako grafický studio, tiskárna Ekonoprint, plus kamarádky a kamarádi, co dělali modelky a modely, kamarádi fotografové, atd. Tehdy se to všechno dalo dělat kamarádsky a zadarmo. My bysme se k tomu takhle zpětně chtěly vrátit. Vidíme to jako alternativu k design trhům a přehlídkám, kde se vybírá vstupné a poplatky od designérů i návštěvníků. Ve spolupráci s klubem Cross  a s DOXem – jestli všechno dobře dopadne – bysme chtěly příští rok na podzim udělat nějakou akci, která bude zdarma pro všechny; bez vstupu a bez vysokých poplatků pro vystavovatele.

Ada:  Taky nás napadlo, že by bylo zajímavý udělat nějakou přehlídku pro kamenný obchůdky. Vždyť tady nejsme schopní spolupracovat s krámem, který je od nás padesát metrů. Ale jak to funguje jinde ve světě? Tam je jeden krám vedle druhýho, protože každý si jde nějakou svojí cestou, ale společně tlačí třeba na město, aby je nějak podporovalo. Zdá se mi, že tady lidi nevidí, neslyší a nikoho tohle nezajímá…

Eva: Ada chce vlastně naznačit, že bysme se měly pokusit víc spolupracovat a Parazine pro nás symbolizuje to, že to jde.

11: Díky a ať se vám dál daří.

vystřihovánky od Napoli




kočka kolem krku od Jany Pospíšilový


Nastassia Aleinikava z VŠUP


vpravo geometrický brože od 2d3d



P.S. připomínáme, že s Parazitem můžete tenhle týden soutěžit o 4 brože, a to do půlnoci 21.12. 2012 (soutěž tady).

PIPILOTTI