la caleta - kočičí zevlování na tenerife

tohle dovolenkový povídání chcem věnovat všem lesanám, hipíkům a holdovačům lenošivýho životního stylu. páč když už se rejoice nemá nosit do města, tak na kanárský horolezení je to snad ok...

 

Kdo nebyl, asi neuvěří. Sama jsem to nevěděla. Kanárský ostrovy jsem měla po většinu života zaškatulkovaný jako snobárnu a hnusný rezorty plný naškrobenců z 'high society'. Jak to tak v životě bejvá, škaltulkování se nevyplácí. Zjistila jsem, že Tenerife i ostatní ostrovy mají i krásný místa, kde si užijete nejen krásnou přírodu, ale i rozmanitost lidí a jejich životního stylu.

Tenerife je největší z kanárskýho souostroví náležící ke Španělsku. Další věc, v čem má prvenství, je nejvyšší hora Španělska - sopka Pico del Teide nacházející se pěkně uprostřed ostrova. Pohled z jejího úpatí je dechberoucí, navíc vlastně ovlivňuje klima celého ostrova, ale nebudu vás nudit, radši se podívejte na wiki nebo tak něco. 

Pro mě bylo největším objevem to, že na Tenerife (stejně jako v některých částech Španělska) můžete bydlet v jeskyňových obydlích, v komunitě více či méně excentrických podivínů z různých částí světa.

 

Poprvé jsem tohle místo navštívila před více než rokem. Přijela jsem na návštěvu za Ditou a Ondřejem, který se tu  rozhodli strávit celou zimu. Mezi relaxováním a popíjením vína si krátili čas stavěním soch z písku. Podle nás koček je to práce moc zdlouhavá a precizní, ale musíme uznat, že s monumentálním výsledkem.

(Já na tý fotce nejsem. Teda, jsem vlastně hned vedle Dity a plácám bábovičky mimo záběr...)

 

Většina Španělů a Kanárčanů nepracuje do úmoru, naopak razí tzv. mañana attitude. Většina z nich pracuje jen část týdne a když jsem se jim svěřila s tím, že pracuju většinou víc něž 10 hodin denně včetně většiny víkendů, mysleli si, že jsem buď blázen, nebo mám zvrácený smysl pro humor.

Pico de Teide ční 3718 metrů nad mořem.

 

Jestli máte rádi blešáky a kuriozity a rádi se při tom vyhříváte jako kočky (teda alespoň některý) v žáru poledního slunce, nebudete si moci pro nedělní den vybrat nic jinýho než návštěvu Guazy. Tam se dá najít úplně všechno, nebo aspoň od všeho trochu.

Připomíná mi to pražskou Kolbenku, akorát ta pouštní scenérie a hory v povzdálí a spousta dalšch detailů a momentů vás utvrdí v tom, že se jedná o trochu jiný místo...

 

Můžete si plánovat cokoliv, ale tahle dovolená se většinou naplánuje/přeplánuje sama ještě líp. Rozhodně je neustále co dělat a většina dnů končí společnou večeří uvařenou na ohni s novými lidmi, které jste ten den potkali. Při vínečku popíjeném z hrnku nebo zavařovačky s lehkou příchutí mořský vody se dozvíte kde sehnat nejlepší hulení, co je nového ve vedlejším zálivu nebo kam je nejlepší chodit dampsterovat….prostě všechno, co byste mohli při svým jeskynním pobytu potřebovat.

Věc je ta, že setkání na tomhle místě jsou výjimečná svou různorodostí. Potkáte tu lidi z různých částí světa, který mají rádi trochu dobrodružství. Někdo je tak trochu blázen, někdo je výtržný nespoutanec a někdo sní o tom být obojí… a to je podle mě jedna z nejvíc inspirativních a osvěžujících věcí vůbec. 

 

Asi se ptáte, co jsem si dovezla.

Je to absurdita - cestovat jen s příručním zavazadlem a dovézt si do Prahy hromadu šutrů? 

K tomu ještě recyklovanou peněženku od místního kutila a hlavně úlovek z blešáku - černý šatky pro domácí radovánky mé kočičí sestry. Miakarina prej ráda vaří v černé síťovině, zvlášť teď za dlouhých podzimních večerů.

Hned bych jela zpátky a zas se trochu ohřála. Tohle počasí tady u nás není nic pro mě.

A co vy, pojedete někdy taky?