děsně sofistikovanej report z shape and vision

Původně jsem chtěla  napsat děsně sofistikovanej report z jednoho inťošskýho večeru o módě a architektuře, budete se ale asi muset spokojit s mým obvyklým mixem dojmů a postřehů.

Shape&Vision je nový projekt, který vymyslela Veronika Ruppert z naší oblíbený Modeschau, rozhlasová moderátorka rádia Wave a propagátorka česko-slovenský nezávislý módy. Spolu s teoretikem architektury a novinářem Adamem Gebrianem  chtějí  odhalit genezi inspirace a konceptu v architektuře a módě a zkoumat, co mají tyhle dva obory společnýho. Jelikož byl ale večer pojat spíš jako dva po sobě jdoucí diskuzní panely, jeden o architektuře a designu, druhý o módní tvorbě, nepodařilo se zatím bohužel naplnit ambici o propojení těchto dvou světů.

Myslím si, že by rozhodně stálo za to tyhle dvě části propojit víc. Zajímal by mě  názor architektů na návrhy fešn designérů a naopak, zajímal by mě jejich vzájemný dialog. Podle mě by bylo fajn udělat na závěr nějakou společnou debatu všech pozvaných hostů a dát prostor na otázky z publika. Většinou mě takový ty dotazy z publika dost rozčilujou a chci jít po přednášce hned domů, mezi diváky S&V ale byla řada designérů, architektů nebo studentů těchto a příbuzných oborů a jejich otázky i nápady by mohly bejt dost zajímavý, zvláště když mezioborová konfrontace/konverzace je jedním z cílů S&V.

Maxim Velčovský  inspiraci nachází u starých hraček a designu (ze svých sbírek)

Jaroslav Wertig (A69 Architects) a pivko Adama Gebriana
k J.W. prý inspirace většinou přichází ze snů a snění,  když je zachumlaný do peřin

Škoda jen, že debata s architektem a designérem byla jenom jednorozměrný audio. Ráda bych k tomu povídání viděla taky nějaký návrhy, fotky a realizace, abych si mohla líp představit, jak architekti pracují s inspirací a konceptem. Bylo by to určitě mnohem záživnější a přínosnější (jinak si rovnou můžu zapnout v rádiu Bourání s Adamem Gebrianem a nemusím doma hledat čistý oblečení, abych mohla mezi lidi na besedu do NoDu, žejo).

Mirku Talavaškovou jak víte zbožňuju

Mirka Talavašková mluvila o svojí kolekci inspirovaný starobylou gruzínskou kulturou, zejména tradičním gruzínským tancem. Pustila nám tohle krásný video s létajícími bohatýry s rozevlátými kabátci a suknicemi: 

asi už chápete, proč je ve výsledný kolekci ten pohyb tak vidět.

tohle byl jediný moment, kdy došlo k prolnutí světa architektury a módy (Adama Gebrian se naklání k mikrofonu, aby řekl něco k budově nádraží, kde byla focena Mirčina dřívější kolekce Yunnan). zůčastněným se omlouvám za usekaný hlavy a rozmazaný obličeje, chtěla jsem ale tuhle chvíli zachytit.

Na rozdíl od zkušený návrhářky Mirky Talavaškový jsou designérky AWKWARD Collection (Lucie Jelínková, Monika Nováková) teprve studentky. Ať už se jedná o jejich kolekci inspirovanou hrdinkou  Lisbeth Salander z románu Stiega Larssona,  nebo slavný dinosauří boty (u kterejch si vždycky vybavím, jak jsem poprvý viděla Jurskej park nebo jak jsem si pod lavicí listovala encyklopediema plnejma zkamenělin a ještěrů), se kterými vyhrály soutěž START-UP na PFW, byly letos na český scéně naprosto nepřehlédnutelný. 

Kristýna Nováková si ke svýmu op-artovýmu projektu musela osvojit zákonisti skládání barev a základy optiky. Její experimenty zhmotněný v šatech, který jste mohli vidět například na posledních klauzurách VŠUP (případně na soutěži v NYC), stejně jako osobitý zombie modelky z jejích fešn ilustrací, mě strašně moc baví.

fyzweb.cz

Starší práce MONGOLa aka Moniky Přikrylové jsme s kočkama viděly na jarním Code:Mode (tehdy jsme s Romanou zkoušely takovou pěknou tmavěmodrou vestičku z kolekce Radian Activity). Monika "Mongolovna" (překvapivě) miluje Asii a inspiraci čerpá z jejího folkloru. Doporučuju se podívat na její stránky, kde jsou tyhle nový kabelky a vesta z kolekce IKATS parádně nafocený...

Neformální rozhovory Veroniky Ruppert s mladými návrhářkami pro mě byly tou nejpříjemnější částí večera. Některý se sice trochu  styděly a určitě by toho mohly říct ještě mnohem víc, kdyby na ně nekoukala parta hipstrů a děsně kritickejch odborníků z publika. Líbilo se mi, že si každá přichystala powerpointovou prezentaci plnou inspiračních obrázků, fotek z příprav kolekce a výsledných kreací (například u gruzínskýho videa Mirky Talavaškový jsem měla skoro pocit, že lítám a zapomněla jsem, že sedím v zadejchaným Nodu). Navíc se právě k téhle části vztahovala instalace šatů a uměleckých objektů rozvěšených po celé místnosti. Tohle bylo setkání s designéry s audio-vizuálním doprovodem, kvůli kterýmu se mi na S&V rozhodně vyplatilo jít.



Před závěrečnou přednáškou jsem už ale asi měla jít domů. Na rozdíl od jiný návštěvnice, který v paměti utkvěla jedna hezká věta, z přednášky historičky módy a novinářky Jany Máchalový jsem si já - patrně proto, že jsem kočka a mám ráda svůj kožich - odnesla jednu hodně divnou:  "Současná generace už je rozumnější a ví, že je lepší pěstovat kožešiny na farmách; je to ekologičtější." Po tomhle jsem upadla do kómatu a zbytek přednášky už tak nejsem schopna náležitě ocenit. V kómatu mě ale napadlo tohle:

Tenhle zdánlivě ekologickej argument je asi jedinej argument pro kožešiny, kterej jsem kdy slyšela a na první pohled snad může dávat smysl. Přišla s ním, jak jinak, kožešinová lobby, a to v reakci na úspěšnou kampaň proti kožešinám, kterou v devadesátkách vedla PETA (podle přednášející "ekologický teror").
Ve skutečnosti je produkce pravejch kožešin mnohem víc ekologicky náročná (potřebná energie na "vypěstování" takový "kožešiny", krmivo pro "kožešiny", konzervační látky a chemie nutná k jejímu ošetření, atd.) než produkce syntetik. Otázka rozkladu pravý kožešiny napuštěný toxickou chemií je problematická, do přírody se přitom  totiž vypustí spousta jedů. Znám pár ekologickejch aktivistů a každýmu kožešiny přijdou jako dost barbarskej přežitek minulosti (týrání zvířat za účelem zisku se nedá přece obhájit tím, že to je docela eko).

Výroba syntetik není eko, stejně tak ale není eko ani výroba koženejch kabelek, jakákoli masová produkce fast fashion průmyslu a bohužel téměř ničeho. "Zelenej" argument pro kožešiny se mi tak jeví asi jako nejcyničtěší příklad greenwashingu na světě. A jestli právě majitel kožešinový farmy ohánějící se ekologií není ekoterorista, pak už nevím kdo jinej. Co mě ale naprosto dostalo ...říkám si ve svým kómatu, pořád ještě sedě v NoDu.... je spojení "pěstovat kožešiny"; totální objektifikace zvířat a jejich ztotožnění s výsledným produktem. Když se k tomu přidá použití zavádějícího termínu "farma", který v člověku evokuje skotačící zvěř někde na louce ohrazený zídkou  (myslí se tím ale továrna na smrt složená z malejch klecí), analyzujeme tu větu, která je přinejmenším plná rozporů.  U člověka, kterej se, jako paní Máchalová - která mimochodem  mluví jako kniha a její znalosti z dějin módy jsou obdivuhodný - pokouší o jakejsi sofistikovanej pohled na módu, mě tenhle závěr dost zaráží. Nejsem asi dost "rozumná", abych tohle dokázala pochopit. Kdyby  místo týhle kontroverzní věty řekla třeba: "současná generace je tak sebestředná a lhostejná, že je jí jedno, že se kvůli módním kožešinám zvířata rodí v klecích proto, aby trpěla", bylo by to podle mě asi přesnější.

Navzdory tomu se na příští S&V moc těším. Jsem zvědavá, jak se organizátorům podaří módu a architekturu propojit a  kam se tenhle projekt posune.

Na závěr se mrkněte na video aktuální kampaně Svobody zvířat proti kožešinovejm farmám v ČR, třeba se z něj dozvíte něco, co jste dosud nevěděli:

PIPILOTTI