už si ani nepamatuju, v kolik hodin jsme měly ten den s pipilotti sraz, vím jen, že zpoždění jsem měla určitě alespoň hodinu. byl čtvrtek. do 'šporkáče' jsem se těšila, jenže jsem do prahy dorazila pozdě a když jsem pak mezi davem studentů na exkurzi pipilotti hledala, byla jsem unavená a na prohlížení spousty dyzajnu a krásy jsem už neměla moc náladu. pipilotti mi ve stručnosti sdělila, že tady vystavuje třeba i taková tescoma nebo puma, takže se nemusím bát, že by se mi ze všech těch vjemů zatočila hlava (chápem, něčím se to asi zaplatit musí, pevně doufáme, že korporace za možnost vystavovat platí jinou sumu než například střední uměleckoprůmyslové školy). i tak ale muselo v openstudiu designbloku vládnout bezčasí, když jsme odtamtud odcházely, nechtělo se mi věřit, kolik je hodin. a jak dokážou vizuální vjemy unavit.
první věc, kterou jsem zaznamenala, byla skupinka dánů, hlasitě se podivující tomu, proč je kolem tolik emo piger (pige = 'dívka') vypadalo to, že návštěvníky šporku tvoří exkurze, dánové a dvě umňoukaný kočky.
první expozice, která mě vytrhla z okolní reality, byly designblok talent cards.
první expozice, která mě vytrhla z okolní reality, byly designblok talent cards.
výběr všech šesti mladých talentů porotě schvalujeme, o tom, jak se nám líbily všechny tři návrhářky, jsme psaly v souvislosti s přehlídkou, kam jsme taky společně s pipilotti vyrazily.
Eliška Kuchtová, nadějná designérka obuvi, v topu od Moniky Krobové
Tereza Ujevičová a barevná kolekce inspirovaná Islandem
cepíny a lyže Tobyšlo
kombinace lesku a matu se nám moc líbila. a ty zlatý a ty černí postříkaný boty. na botách Cutulum od Elišky Kuchtové se nám taky líbí, že jsou fakt navržený tak, aby byly pohodlný k nošení (což u bot nebývá vždycky zvykem). navíc podrážku navrhla Daria Makeeva, taky z VŠUP. šijou se ve Zlíně (a tam se za kvalitu ručí). pokud byste chtěly nějaké boty na míru, Elišku kontaktujte, teď ale odjíždí na půlroční stáž, tak si možná budete muset chvíli počkat. boty vyjdou podle typu na zhruba 4 tisíce. Nastassia Aleinikava je nosí a básní o nich kudy chodí. doporučujeme.
Janja Prokic, designérka šperku, taky jedna ze 6 vyvolených talentů
Leeda je pipilottina láska, to už možná víte. její spolupráce s Novestou dopadla výborně, bratr Madonny nás nezajímá, Leeda nás totiž bere mnohem víc
...vlastně až na tyhle mini Novesta holínky, za kterýma patrně žádný hvězdný návrhář nestojí (?):
projekt odbábi skupiny Posedlí je podle nás asi ten nejoriginálnější koncept, na nějž lze v naší zemičce plné lesních posedů narazit. myšlenka využít nějakým způsobem zručnost našich babiček - které by sice rády šily nebo pletly pro svoje vnoučata, jenže pro generaci hipstrů ty střihy z burdy ročníku '70 nejsou úplně aktraktivní - a vytvořit tak řadu textilních polotovarů, nás okouzlila. držíme palce, aby se projekt podařilo rozšířit a zapojit aktivní seniory přímo do středu dění.
tráva místo koberce je náš dávný sen. takováhle černá taška taky. stojí za ní sympatická Lenka Štěpánková, čerstvá absolventka VŠUP. podívejte se na její značku JSEM sem.
mezinárodní nakladatelství edition lidu si klade za cíl skloubit současnou uměleckou tvorbu s knižní kulturou
design help vytváří recyklací (nemocničního odpadu (toho nezávadného, prostě žádný sajrajty) šperky a doplňky a z výtěžků se pak snaží zkvalitnit nemocniční prostředí. to zní buď jako naprostá utopie, nebo dobročinnost toho druhu, která všem připadá děsně sympatická, jenže výsledek je pak poněkud rozpačitý. v tomhle případě to vypadá, že to úplná utopie není.
o projektu jste si mohli nedávno přečíst třeba v maud homme, na internetových stránkách projektu se samozřejmě můžete dozvědět ještě mnohem víc.
o projektu jste si mohli nedávno přečíst třeba v maud homme, na internetových stránkách projektu se samozřejmě můžete dozvědět ještě mnohem víc.
a čím design help uchvátil mě a pipilotti? kolekcí tašek MUCK s předtištěnými motivy na vyšívání křížkovým stehem. na svědomí je mají studenti ateliéru designu nábytku na VŠUP - motivy jsou podle nich ikonické (mají tam třeba káju gotta) a idea je se pěkně zabavit při zotavování. pipilotti by si chtěla vyšít bábovku no a já...davida. do nemocnice nechce ani jedna z nás, ale snad to nebude zapotřebí. jak říkají tvůrci kolekce: Naším největším přáním bylo vytvořit něco, co bude tak milé, aby to vyléčilo všechny nemoci světa, způsobilo světový mír a vymýtilo hladomor. Prostě MUCK a s láskou v duši!
na "koktejl" holek z Belky (Andrea Lojkásková a Martina Malá) vyrazila jenom pipilotti, přece jenom je víc typ na večírky než já. prý tam měly skvělý mandlový pusinky od jedný holky z Brna (ostatně holky odtamtud pochází a Andrea tam dokonce má svůj obchod Pokojík, který rozhodně stojí za navštívení) a víno teklo proudem (to je na Moravě takový milý zvyk). lesní kolekce nás překvapila i šperky z 3D tiskárny a chtěly bychom teď v zimě nosit nějaký pěkný hubertus z Hubertovy sezóny. prý se to už smí všem říkat, že Martina v listopadu otevře takový malý pražský concept store Kurátor, který chce být nejen multibrandovým, ale i takovým multižánrovým obchůdkem/galerií, kde nepůjde jen o módu. makrónky tam prý budou mít vždycky v pondělí (nebo to bylo v úterý? paměť nám kočkám asi neslouží tak, jak bychom chtěly, každopádně to bude v ulici Karolíny Světlé mezi Leedou a Denisou Novou, detaily brzy).
tyformy jsme si moc přály vidět už na letošním kódmódu. tehdy jsme se zamilovaly hlavně do jejich křehých porcelánových věnečků, o nichž jsme až teď zjistily to nejzajímavější - totiž že v sobě skrývají zakonzervovaná stébla rostlin. čelenka na pipilottině hlavě je tvořená květy medvědího česneku ukrytého pod vrstvou bílého porcelánu.
projektem EARTH se tyformy k přírodě přiblížily ještě víc - sádrové modely pro jejich formy vznikaly otiskem děr vyhloubených do země. nejpoetičtejší projekt široko daleko.
výtvarnice silvie luběnová aka maestrokatastrof si řekla, že na porcelán dneska maluje kdekdo, a tak připravila úplně poslední kolekci. tip na dárek to asi není, a ač zavání černým humorem, 'very last collection' patří určitě k tomu nejzábavnějšímu, co bylo na letošním desigbloku k vidění. hodně sympatický je, že všechny tyhle dózy silvie sehnala různě po bazarech, nic nebylo vytvořeno speciálně k tomuhle účelu, prostě žádný produkování novejch věcí, kterýma se svět neustále zahlcuje. to je podle nás jedno z nejdůležitějších poselství, jimiž by se měl design v dnešní době řídit.
Žádné komentáře:
Okomentovat