Zdeňka Imreczeová - exkluzivní letenský rozhovor

Zdeňka a pán z obrazu jejího přítele Petra Foltery

Zdeňka Imreczeová je podle nás jednou z nejvýraznějších a také nejsympatičtějších mladých českých návrhářek. Rozhovor jsme si sice domluvily už loni na podzim, nakonec jsme se ale sešly až teď v létě.
V jejím letenském ateliéru bylo krásně a visely tam oblíbený kousky z její poslední kolekce La Défence a předzvěst dalšího podzimu a zimy. Zachytila jsem jí tam s její asistentkou Karolínou, která začne po prázdninách studovat u Liběny Rochový. Stříhala a rýsovala. Malou Ellu hlídala babička o dvě patra výš a já se bála něco si vyzkoušet, protože jsem přijela jen na skok z chaty a připadala jsem si v kontaktu s dokonalými kostičkovanými šaty a parádními žakety jako dost neupravená a umazaná holka v teplákovce. Příště se už ale bát nebudu. Tou dobou už asi bude mít Zdeňka novou kolekci, kterou představí na říjnovém Premier Fashion weeku v rámci Designbloku (pro nezasvěcené: to je jen jeden z tří fashion "weeků" letošního pražskýho podzimu).

Od Zdeňky mám jedno futuristický sako z doby, kdy ještě byla škole a já samozřejmě taky, ale na jiný. Pamatuju si na to bloudění Klementinem během zkouškovýho, v tomhle saku, a jak se zvedaly hlavy zabořený do knih, hlavy, který se rády nechaj vyrušit něčím zajímavým...a to její tyrkysový sako se sci-fi ramenníma vycpávkama rozhodně bylo (když vzniklo 11 koček, objevilo se sako tady). Od tý doby jí miluju.

Moc se mi líbí její jednoduchý styl šmrncnutý současnou Paříží. Kromě toho se mi na Zdeňce líbí, jak dokáže propojit náročnou tvůrčí práci s rodinou. Protože si myslím, že bývalá shooting fashion star a finalistka Top Styl Designéra má svou módní budoucnost skvěle našlápnutou, chtěla jsem taky vědět, jaký má plány do příštích let. Řekla mi, co ji přivedlo k módnímu návrhářství, co ji na její práci nejvíc baví a v čem si myslí, že je oblečení od návrháře výjimečný. Až přijdete k ní do showroomu (Šmeralova 16, Praha 7), nechte si ukázat to březový polínko, co má na stole. Je to totiž cena Designbloku za nejlepší módní kolekci minulýho roku. A nebojte se něco si vyzkoušet jako já, její oblečení, který se potuluje na lidech, který znám, totiž ve skutečnosti vypadá mnohem líp než na ramínku.

PŘEPIS ROZHOVORU SE ZDEŇKOU IMRECZEOVOU, PRAHA-LETNÁ, 3. SRPNA 2012

11: Říkala jsi, že máš rodiče v Brně?

Zdeňka: Ano, jsem z Brna a mám tam v podstatě skoro celou rodinu. V Praze mám jen sestru. V současné době už mám také svou rodinu. S přítelem se nám před 9 měsíci narodila holčička, takže teď je to v souvislosti s prací časově více náročné. Poblíž ale naštěstí žíjí přítelovi rodiče, takže babička a dědeček hlídají a díky tomu se to dá celkem dobře zvládnout.

11: A v Brně jsi asi studovala i střední uměleckou školu, ne?

Zdeňka: V Brně jsem studovala Sřední uměleckoprůmyslovou školu textilní (SUPŠ). A pak ještě dva roky vyšší odbornou. Potom jsem se dostala na Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze.
11: Rodiče tě tímhle směrem vedli?

Zdeňka: Nevedli. Sami dělali úplně něco jiného. Jsem nejmladší ze čtyř dětí a hodně mě ovlivnily moje sestry. Nejstarší z nich, Adéla, je přirozená kreslířka, prostě nádherně kreslila už od dětství. Ta mě nejen inspirovala, ale dokonce mě sama naučila kreslit. Díky ní jsem nemusela na kreslení nikam docházet. Všechno mi ukázala. Nakonec vystudovala FAVU a živí se jako ilustrátorka. Mě kreslení sice bavilo, ale víc mě lákala práce s textilními materiály. Starší sestra Gábina zase hodně šila. Díky ní jsem si uvědomila, že si šaty člověk podle svých představ může vytvořit sám a nemusí si je kupovat.

11: Takže jsi nikdy neuvažovala o tom, že bys šla studovat něco jiného?

Zdeňka: Ne, to mě nikdy nenapadlo. Přišlo to úplně přirozeně; od třinácti jsem prostě věděla, čemu se chci věnovat. Módu dělám ráda a nedokážu si představit, že bych dělala něco jiného.

11: Co tě na té práci nejvíc baví?

Zdeňka: To vymýšlení. Nejradši mám takový ten vznik. Myslím, že od toho tu je návrhář, aby oděv vymyslel a uměl ten návrh v nějaké jasné srozumitelné formě předat dál. Dělám si vlastní střihy, protože cítím, že na střihu hodně záleží a je nedílnou součástí návrhářovy práce. Udělám to tedy od návrhu po střih a pak to předám dál.

11: A jak to pokračuje dál?

Zdeňka: Spolupracuji s jednou dílnou už asi pět šest let. Každá švadlenka se tam specializuje na něco jiného; jedna dělá pánská saka, jiná dámské šaty. Mají takhle rozdělenou práci.

11: To je v Praze?

Zdeňka: Ano. A holky jsou super. Jsem ráda, že s nimi můžu spolupracovat.

11: To jsi měla určitě štěstí, že jsi našla někoho spolehlivého. Slyšela jsem, že najít dobrou krejčovou není úplně samozřejmost, i vzhledem k tomu, že z mladých lidí se tomu řemeslu věnuje čím dál méně lidí.

Zdeňka: Ano, měla jsem štěstí. Tahle dílna má dobrou pověst a šije i pro jiné návrháře. Je ale pravda, jak říkáš, že není úplně snadné najít dobrou švadlenu. Ty věci totiž nejsou klasické; většinou mají něco navíc nebo nejsou dělané klasickým způsobem. Švadlena u toho musí přemýšlet. Je potřeba, aby se uměla zavčas zeptat, aby něco špatně nesešila a také musí být zručná. Zdá se mi, že v té technologii nejsem tak zručná jako ony, takže si od nich někdy nechám poradit.

11: Říkala jsi, že ty věci nejsou klasický. V čem myslíš, že spočívá "to navíc" tvojí značky? V čem se tvoje oblečení liší od běžně dostupnýho zboží z konfekce nebo oblečení od jiných autorů?Máš nějaký charakteristický detail, prvek, postup?

Zdeňka: Myslím, že tam je ten rukopis. Když si vezmeš od každého návrháře jednu věc a uděláš porovnání, myslím, že pokud znáš jejich práci, měla bys tu věc identifikovat. Každý má svůj rukopis, jiné požadavky na materiál, přemýšlí jinak nad tím, jak se ta věc dá pojmout. Určité nuance se objeví i v technologickém zpracování. Někdo udělá klasické kalhoty a ozvláštní je třeba jen volbou barevnosti nebo luxusním materiálem. Já zase udělám jiné kapsy a zajímavý vnitřek. Také je pro mě důležité, aby byla vidět ruční práce a že je oděv domyšlený. Nechci říkat, že v řetězcích jsou všechno nekvalitní věci, někdy jsou ty věci perfektně zpracované, z dobrých materiálů. Těžko se to specifikuje, ale myslím si, že za každou věcí od návrháře je nějaký příběh a téma, celkově se do jeho práce může promítnout i jeho každodenní existence.

11: Dostala jsi se na Umprumku hned napoprvý?

Zdeňka: Až napotřetí. Mezitím jsem dělala vyšší odbornou v Brně. A zpětně si myslím, že to je dobře. Promyslela jsem si dopředu, co od té školy chci, a tak jsem přesně věděla, co budu chtít dělat, až se tam dostanu.

11: Máš možnost porovnat vyšší odbornou a VŠUP. V čem se na školách lišil přístup ke studiu?

Zdeňka: Na té vyšší byl ještě takový středoškolský přístup. Na VŠ jsme měli víc prostoru, volnosti, kreativity. Navíc měl člověk možnost studovat dějiny umění, designu, rozšířit si vědomosti. Rozvíjel se v kresbě a navrhování. Bylo tam také o dost méně lidí. V ročníku jsou někdy jen dva studenti, což profesorům umožňuje individuální přístup. Na vyšší i na střední nás bylo ve třídě kolem třiceti. Na VŠUP jsem také měla možnost odjet na zahraniční stáž.

11: Jaké byla ta Paříž, kam jsi díky škole odjela?

Zdeňka: Já jsem byla v Paříži na škole a také na krátké pracovní stáži. To bylo u Kateřiny Geislerové, která tam má ateliér. Díky rychlému tempu práce jsem se tam hodně přiučila. Zároveň jsem si ale s tím odstupem uvědomila, v čem jsou pro mě výhody života u nás, proč se chci vrátit domů. Měla jsem možnost uvědomit si, jaké hodnoty jsou pro mě důležité.

11: Na co jsi přišla? A proč ses ráda vracela?

Zdeňka: Jednak je to řeč. Uměla jsem jen trochu francouzsky, spíš anglicky, a aby bylo člověku v jiné zemi dobře, musí tu řeč dobře umět. Cítila jsem, že tam je jiné životní a pracovní tempo. Každý to má jinak; někdo je rád, když má na blízku rodinu a přátele, někomu tohle neschází. Já jsem ten první typ, mně to scházelo. Chyběl mi přítel a rodina. Dřív jsem si uměla představit, že bych žila ve velkém městě, ale teď si říkám, že bych nejradši žila v domku někde na pláži, nebo na venkově v Čechách.

11: Se svým přítelem, malířem Petrem Folterou, se dokonce společně podílíte na různých projektech. Např. jste měli společnou instalaci na loňském Designbloku. Z poslední doby jsem zaregistrovala váš návrh pro jeden karlovarský hotel. O co šlo a chystáte ještě něco dalšího?

Zdeňka: V rámci Imperial Design Symposia jsme společně navrhli dárkové předměty pro Hotel Imperial v Karlových Varech, ale bohužel k realizaci nedošlo. Byly to šátky a kravaty. Udělali jsme společné dezény a nechali jsme si udělat prototyp šátku s krásnou krabičkou, která se vyráběla ve studiu Činčera. Ta spolupráce na Designblok byla také moc příjemná. Petr mi namaloval ke kolekci dva obrazy, které skvěle dotvořily celkovou instalaci.

Teď oba pracujeme na projektu, který se zaměřuje na pánskou módu. Na tom spolupracujeme s několika dalšími lidmi, zatím jsme ale ve fázi vývoje - vymýšlíme, navrhujeme, tvoříme stránky a grafiku. Celý ten projekt, vlastně značka, vyjde na světlo světa až v lednu nebo v únoru.

11: Fíha. Tak to je novinka!

Také jsem si všimla tvojí finálové účasti v jedné mezinárodní soutěži, která se objevila ve Vogue Italia. O co šlo?

Zdeňka: To byla soutěž Woolmark Prize. Je to soutěž, která probíhá zvlášť v Evropě, Asii, Americe a Austrálii. Do té evropské části je z každé země vybrán jeden až dva mladí návrháři, kteří se měli možnost prezentovat na finále v Londýně. Byla jsem tam vybrána spolu s Hanou Zárubovou. Každá jsme pak rozpracovala malou kolekci a zrealizovala z ní jeden model. Sice jsem nevyhrála, ale byla to pro mě další úžasná zkušenost. I ta cesta do Londýna stála za to. A navíc jsem se tam seznámila s návrháři z jiných zemí. No, a italská Vogue byla mediálním partnerem téhle soutěže, podobně jako australská nebo anglická. Vogue Italia měla ale takový progresivnější přístup k prezentaci.

11: Sama ses do soutěže přihlásila, nebo tě někdo oslovil?

Zdeňka: Oslovila mě zástupkyně společnosti Woolmark pro ČR, jinak velmi příjemná paní. Díky té soutěži jsem měla možnost objevit nové firmy na zpracování vlny. Vlna je úžasný a rozmanitý materiál, může být ve formě úplně jemňoučkého úpletu až po klasickou vlnu. Sehnala jsem tak nového dodavatele a vlnu Merino od nich budu mít už v nové podzimní kolekci.

11: Existuje nějaká technologie, kterou jsi nevyzkoušela a která tě do budoucna láká?

Zdeňka: Haha, ona je spousta technologií, které jsem nevyzkoušela. Zatím jsem vyzkoušela jen malý zlomek. Přímo po technologiích nejdu, ale náhoda mi vždycky přivane něco nového a já si řeknu, že bych to mohla vyzkoušet.

11: Co tě při tvorbě nejvíc insiruje?

Zdeňka: Myslím, že každý návrhář to má trošku jinak, někdo má námět kolekce a už cítí, že to bude ono. Já dokončuju kolekci a už mi v hlavě nabíhá další. Cítím, jaké prvky tam budou. Jedna kolekce byla hodně geometrická a když jsem jí dodělávala, už jsem věděla, že příště chci dělat něco volnějšího. Tak jsem sklouzla k draperiím, a pak zase znova k těm strukturám. Mám pocit, že to je spíš takový vývoj, že i ta inspirace reaguje na momentální prožitky. Módní kolekce je vlastně taková moje reakce na každodenní životní prožitky. Určitě mě hodně inspirují i knihy, filmy, hudba a přátelé.

11: Četla jsem, že ráda zkoumáš vztah oděvu a vnějšího prostředí, že se to pokoušíš nějak ztvárnit. Co přesně to pro tebe znamená? Můžeš mi to ukázat třeba na svojí poslední kolekce La Défence, která se inspiruje známou pařížskou čtvrtí?

Zdeňka: Tady mě inspirovala ta čistota. Je to business centrum, tak se v té kolekci objevila minimalistická saka, čistá jednoduchá linie a přísnější silueta. Byla určená pro ženy, které se v tom prostředí pohybují.

11: Můžes něco prozradit o své nové kolekci, kterou budeš premiérově prezentovat v rámci letošního Designbloku?

Zdeňka: Bude zase hodně ženská a řekla bych víc avantgardní než ta minulá. Tentokrát používám 100% hedvábí, 100% vlnu a také směs vlny s hedvábím. Barevnost bude střídmější - šedá, černá, tělová, modrá. Budu si hrát s objemem a strukturou a zaměřím se na jednoduchou, lehkou siluetu. A víc neprozradím.

11: Tuhle barevnost máš obecně dost ráda, ne? Jsou to barvy, které sama nejraději nosíš?

Zdeňka: Ano, dá se to tak říct. Ale bude tam i nějaká barva; mám tam trochu modré. Větší barevnost určitě zase někdy přijde.

11: ...až tě začne střídmost nudit.

Zdeňka: Asi jo. Já tam ale vždycky mám nějaký akcent, třeba zelenou, modrou, růžovou, ale pravda je, že spíš převažuje ta černá.

11: Máš devítiměsíční holčičku. Jak se ti daří skloubit práci s rodinou?

Zdeňka: Dítě mám malé, práci mám taky, tak to musím nějak propojit. Ateliér mám naštěstí jen o dvě patra níž než byt. Když mám hlídání, tak čistý čas pracuju v ateliéru. Vnímám to nějak přirozeně. Ellu hlídá 3-4 hoďky babička a pak si ji vezmu. Potom třeba ještě věčer pracuju, když Ella usne, takže to tak nějak propojuji. Snažím se s ní být velkou část dne; nikdy to není tak, že bych ji na celý den opustila. Někdy je v ateliéru se mnou, ale teď, jak začíná lézt, to je už trochu nebezpečné...občas se tu třeba válí špendlíky. Včera tu byla na návštěvě a na zrcadle mi tu zanechala otisky prstíků.

11: Kam směřuješ do budoucna? Plánuješ si třeba otevřít vlastní obchod?

Zdeňka: Časem určitě ano. Teď mám práci na tom projektu s pánskou módou, tak si myslím, že otevření kamenného obchodu bude ještě otázka několika let. Přece jen v dnešní době je pro prodejce i zákazníky dostupnějši internetový obchod.

11: To bude přímo nová značka nebo jen jednorázový projekt?

Zdeňka: Nová značka. Ale nechci víc prozrazovat, protože to je kolektivní práce více lidí. S ní směřujeme i do zahraničí, takže máme i jednoho člověka, který se přímo to tohle bude starat. Plán tedy je rozjet tuhle značku. A co se týče mé vlastní značky, tak tu bych chtěla dělat dál. Dámská móda je pro mě moc příjemná záležitost a chci se jí věnovat i nadále. Je to takový můj srdeční projekt. Otevření obchodu je hlavně o financích. Pokud by k tomu došlo, chtěla bych, aby se kolekce dala distribuovat i v zahraničí a rozšířila bych ji do větší série. To je ale cíl do budoucna.

11: Kde se v současný době dají tvoje věci koupit?

Zdeňka: Zákaznice může přijít za mnou do ateliéru (Šmeralova 16, Praha 7 ). Pokud by jí něco nebylo z věcí, které mám momentálně v nabídce, je možné model udělat přímo na míru. Kdo se chce podívat někde v obchodě, může do galerií Hard-de-Core nebo GASK. Tam jsou většinou jen velikosti 36-38. Pracuje se i na e-shopu na mých stránkách. A ještě mám věci na fleru.

11: A v Novestě máš také něco?

Zdeňka: Zatím ne, ale plánuji tam na podzim dát modely z nové kolekce. Skvělý je, že ta galerie je v centru a má už vytvořenou klientelu. Teď se to s těmihle obchody začíná celkem rozjíždět. A to je fajn.

11: Díky za povídání a ať se daří všem tvým plánům a celé tvojí rodině.

* na sobě má Zdeňka svoje vlastní kalhoty s páskem a náušnice od naší oblíbený designérky Kláry Šípkový "kruh v kruhu", který má i Ida (tuhle reklamu jsme prostě strašně chtěly udělat)