so much depends
upon
a blue water
pump
so rusty and
old
on a
goddam
lost
road.
Milovníci a milenky Williama Carlose Williamse, odpusťte mi prosím heretickou předělávku týhle klasický modernistický básničky o 16 slovech. Samozřejmě mám na mysli Williamsovu báseň XXII ze sbírky Spring an All (1923), neformálně známou jako The Red Wheelbarrow - tedy miniaturku o červeném kolečku, který jsem teď bezostyšně nahradila modrou pumpou, abych posloužila svýmu sobeckýmu záměru (= znít děsně intelektuálně, když vám přitom chci povědět jenom o jedný pumpě, ztracený ulici a pár zásadních fešn doplňcích mýho života, o kterém ráda předstírám, že je naplněný zahálkou a umožňuje nošení nepraktickejch bot a příliš malejch kabelek).
Tahle pumpa se nachází v jedný z nejkrásnějších pražských ulic. Tedy alespoň podle koček je ta ulice nejkrásnější. Po vzoru Váguse (to je ten web, o kterém jsme nesprávně napsaly, že má základnu v Brně, když jsme ho tenkrát pochválily v Lidovkách) bysme vám třeba mohly dát hádat, kdeže se ta ulice nachází. Pokud to ale víte, nechte si to raději pro sebe a budeme tak mít společný tajemství.
Zátiší s pumpou, mýma nohama a celou tou žluto-modro-zlatou fešn oblohou mi připomělo Williamsův obrázek s červeným kolečkem a bílýma slípkama. Ne snad, že bych byla barvoslepá! Vazba se vytvořila na základě živýho působení barev, jejich okulahodícímu spojení, významu přikládaném zdánlivě nevýznamnýmu a taky Williamsovu uměleckýmu maximu "no ideas but in things". Vymyslela jsem si teda o tý pumpě a o tý ulici jakože básničku. Báseň The Pump (The Singing Knives, 1978) kultovního americkýho autora Franka Stanforda jsem totiž při všem úsilí použít nemohla. Venkovská pumpa v Arkansá, u níž se dají nasbírat červy a kde číhají ještěrky a žáby na motýlí kořist, bude mít asi jinou atmošku než tahle městská pumpa, u níž postávají podpatky se zlatou koulí a čekají na taxík (jakože). Kromě společnýho pumpovního námětu by tu ale přece bylo jedno spojení se Stanfordem a to jméno nakladatelství, který stihl před svou předčasnou smrtí založit: Lost Roads. Jak zatraceně příhodný!
nejkrásnější ulici v Praze kočkám objevila miakarina a objevila i tuhle pumpu. vděčím jí i za tyhle fotky, který snad pro vás budou flastrem za moje dlouhý tlachání o zbytečnostech.
fešn výbavičku tentokrát tvoří psaníčko a pásek Zuzana Kubíčková, boty Vivienne Westwood for Melissa, sukně Izabela Komjati a námořnická brož z aukra.
Psaníčko. Ách.
OdpovědětVymazatoj,krasnunke!
OdpovědětVymazatVždycky když tam jdu, chvíli obdivně koukám a navíc je to kousek ke Žlutý pumpě, kde by jsi mimochodem taky perfektně ladila. A miluju pruhy, i ty schovaný.
OdpovědětVymazatJežiš, tyhle boty chci už dlouho, i když spíše v šedo zlaté verzi, jen je nemůžu pořád nikde sehnat. První fotka je dokonalá a celé to je vlastně úžasně nakombinované.
OdpovědětVymazatPetra
ta ulice je opravdu skvostna, tedy aspon, to co z ni je videt .) a moc se mi libi tva sukne a pasek, parada, kousky, ktere bych si sama s radosti na sebe vzala..
OdpovědětVymazatKrása, ale co ty hrubky? Tři?
OdpovědětVymazatTo by clovek nerek, jak dobrym doplnkem mohou byt prazske modre zony. well done!
OdpovědětVymazatmoc ti to sluší!! a ještě jsi vyfocena v jedné z mých nejoblíbenějších ulic v Praze! moc ráda tudy jezdím na kole, ty stromy tam jsou boží!
OdpovědětVymazatKočky, už jsem vám to delší dobu nenapsala, ale jste čím dál tím lepší. Až budou koťata, jedno si určitě vezmu...teda jestli bude taky tak originální jako vy :-**
OdpovědětVymazatVivi
Tak přesně na tuhle námořnickou brož jsem si brousila zub, ale někdo mi ji vyfoukl, alespoň vím kdo, a že je v těch nejlepších rukou :)
OdpovědětVymazattak to je dobrá náhoda! měla jsem štěstí.
VymazatPrekrasne!
OdpovědětVymazatKašlu na pumpu, pipilotti je táák krásná.. a ty boty... a to psaníčko.. jsem teď uplně zasněná
OdpovědětVymazatmoc díky všem!
OdpovědětVymazat