znáte to. ty pozdněmájový příšerný vedra, kdy si v zahradě dáte pivko (nebo vínko nebo třeba džusíček), lehnete si s knížkou do stínu stromů, ale prostě vás to nějak začne přemáhat, od souseda fetišisty ze čtvrtýho patra se začne ozývat zvláštní hudba, kolem vás bručí čmeláci a když zavane vítr, ucejtíte nechutnou grilčopohůdku, kterou si opodál vytváří sousedi. začnete klimbat, bzukot čmeláků se mísí nejdřív s mozartovou čtyřicátou, tu střídá depresivní homopop. tak trochu jako kdybyste usínali u trierovy melancholie a někdo to přepnul na ten příšernej muzikál s coververzema abby, co se k němu zaprodal stellan skarsgård. ale dost už pseudointelektuálního cinefilství.
prostě si představte, že v tom parnu trochu přiopilí usnete na zahradě. na sluníčku. přestavte si, že jste se proměnili v kočku. černou kočku. kočku, která má zálibu v mladejch českejch návrhářích a ve filmech davida lynche.
úplně maličká černá kočka našlapuje docela potichu, nevyplaší ani černé labutě. není jí nic do toho, že labutě metamorfují v dívky vyděšeně bloudící zahradou stejně jako ronette pulaski v twin peaks. kočka sedí na kamenné zídce, vzpomíná, jak poprvé viděla lynchovu mazací hlavu, jak poprvé četla baudelairovu zdechlinu (ano, kočky umí číst, jenom se s tím hloupě nechvástají), a všimne si, že dívky teď v náručí chovají panenky, co jako by z oka vypadly přávě onomu rozkošnýmu mimču z mazací hlavy. kočka znejístí a vyleze proto na strom. vždycky je lepší sledovat, co lidi dělají, pěkně z povzdálí, z bezpečí koruny stromů. kdysi dávno kočka četla i andersenovy pohádky a možná proto jí teď dívka s modrou vlečkou připomíná vodní vílu, která se proměnila v mořskou pěnu. jenže kočky mají radši než hanse christiana andersena davida lynche. lepší než se neštastně zamilovat a zaprodat svoje ploutve je najít v trávě uřízlý ucho. vlečka sice není ze sametu, ale kyle maclachlan by téhle modři určitě neodolal. a černá kočka taky ne.
recyklovaný panenky a košilošaty jsou z dílny dr. laboratora, vlečky má na svědomí yana thal a černý šaty s knoflíkama jsou od mirky talavaškový.
p.s.: kdyby se vám zdálo, že kočičí sny nejsou dost hárdkór, tak si pusťte toho lynche. kromě videa začal obstarávat i hudbu.
úžasné
OdpovědětVymazatto ma podrž. nádhera
OdpovědětVymazatneskutečná nádhera..všechno
OdpovědětVymazatKočky vy mě fakt bavíte:-)Krásná atmosféra. Super!
OdpovědětVymazatkrásnej článek!
OdpovědětVymazatoch pro modre saty, och pro clanek, a vubec obecne rada ocham, och.
OdpovědětVymazatHrozně zajímavý, ty fotky.
OdpovědětVymazatPrvni dve fotky jsou snove a skvele!
OdpovědětVymazattak krásné! fotky, oblečky, všecko!
OdpovědětVymazatMoc jsem si ten váš poslední květen užila! A taky Romanu na její Gazele a vůbec každý vaše kočičí mňauknutí stojí za to! ;-)
OdpovědětVymazatVivi
Asi nutně potřebuju tz košilošaty a Mirka Talavašková mi už od té kauzy prošívaný kabát taky nedá spát....Budu si musit udělat poznámku na českou blbenku a už ty své sny a přání převés konečně do reality. A hned teď jdu šít. Jste tuze inspirativní, děvenky! Nesmím opomenout chválu recy panenky, na mě trochu tmav, ale pořád toliko pěkná, že je potřeba se o ní pochvalnou plnou měrou zmínit ...
OdpovědětVymazatDechberoucí, celé!
OdpovědětVymazat