kočičí kurátorky kódmódu

před pár dny tu kdosi chybně odtušil, že jsme se snad etablovaly do pozic těch, co rozhodují o tom, kdo kam smí jít. bohužel, zatím na týhle fašounský strategii à la módní peklo jenom tvrdě pracujem (navíc to vypadá, že nás ještě čeká dlouhá a trnitá cesta). dostaly jsme ale nabídku aspoň trochu ovlinit to, co budete moci vidět, když letos navštívíte jarní přehlídku nezávislé módy a autorské tvorby CODE:MODE, a jelikož jsme nenechavý kočky, nemohly jsme si samozřejmě nechat ujít příležitost moct do něčeho takovýho strkat čumáčky.

byly jsme pověřeny příjemným a docela vzrušujícím úkolem vyselektovat jedenáct účastníků a zaručit se za ně naší doporučující kočičí prackou; jsme totiž ty erudovaný odbornice a navíc teď ještě děsně důležitý KURÁTORKY. a ne, není tím myšlenej ten druh kurátora, co se stará o zločince po výkonu trestu. prostě jenom máme na starosti tuhle selekci a dělá nám radost, že můžeme nějakým způsobem podpořit naše oblíbence, zajímavý projekty a slibný začínající autory. 

spojíme teď síly a prostřídáme se, abychom vám náš výběr (na němž jsme se mimochodem jako na celku naprosto jednozačně shodly, i když jsme tak trochu každá kočka jiná ves) malinko přiblížily:

2d3D

trojdimenzionální objekty přetransfomované v rovinné geometrické útvary vzbuzující pomocí hry s perspektivou dojem iluzorní hloubky, to jsou perspexové a formetalové brože, náušnice a přívěšky z dílny absolventek architektury Martiny Bílkové a Petry Hlaváčkové... na tomhle popisu se bohužel veškerá naše sofistikovaná pseudointelektuální erudovanost vyčerpala, dál už budeme pokračovat v našem obvyklém neumětelském lemra-stylu ...když jsem poprvé viděla deskript řadu 2d3D, vzpomněla jsem si na velkou fernantovu větu a zas jsem zalitovala, že jsem šla studovat špatný školy. lásku k matematice jsem vyjádřila kérkou laplaceova operátoru, slabost pro geometrii hodlám do světa vykřičet nějakou tou 2d3D broží. čistej design s myšlenkou a láska na první pohled.

(m.)

CREC

na loňským jarním kódmódu jsem si koupila dvě věci; obojí přitom doteď patří mezi moje nejoblíbenější kousky - rakvička od minimonu a tričko od CREC. u stánku CREC jsem přitom šla téměř na jistotu, i když se vlastně jednalo jenom o pár štendrů a černej stolek. CREC se svojí nekompromisní grafikou a jasně definovaným rukopisem mezi ostatníma přihlášenýma prostě vynikají. a já se těším, že letos konečně ukořistím svojí vysněnou tašku z jejich produkce. 

(m.)

Kristýna Jakoby Javůrková

díky ní nás baví batika (což je podle mě dost silnej argument. komu jinýmu byste ji odpustili?). umí nádherný hedvábný košile. mám od ní jednu pruhovanou, ke který se hodí pruhovanej límečkovej pásek od Zuzany Kubíčkový (kombinace schválena oběma) a ještě jste ji na mě neviděli kvůli moji fóbii z focení se a vystavování se na blogu v poslední době. třeba se zas někdy osmělím). představuje pro mě takovou ležérní eleganci. je trochu rozevlátá a přírodní, ale tak akorát. dokážu si na sobě představit asi úplně všechno, co jsem  od ní kdy viděla (ehm, říkejte tomu třeba nedostatek soudnosti, ale rozhodně ne vkusu!). má ráda šedé tóny a její nejnovější kolekce má být překvapivě šedá. kdo nechce čekat na code:mode, může si je (Kristýnu i kolekci) prohlédnout ještě dříve na multimediální prezentaci  ODRAZit-PORAZit (viz. naše nástěnka vpravo nahoře).

(p.)

Meander

z věcí určených primárně dětem nás z letos přihlášených oslovila zřejmě jenom produkce nakladatelství Meander. musíme ale říct, že nás to vlastně vůbec nemrzí. osobně jsem jako malá víc ocenila pěknou knížku než kdejaký šatičky (teď trochu kecám, jako malá jsem šaty důsledně bojkotovala, takže jsem víc ocenila asi cokoli) a zůstalo mi to až dodnes. Meander přitom nevydává jenom nádherný umělecky ilustrovaný knížky pro děti (baví nás hlavně edice Modrý slon, v níž vyšly například mnohokrát oceňované knihy Petra Nikla), z jejich produkce vzešly taky komiksy jako Anna chce skočit Lucie Lomové nebo český překlad Doby ledové Nicolase de Crécyho.

(m.)

Parazit Fashion Shop

sehrál zásadní roli v počátcích myšlenky prague free fashion weekendu, tedy prvního  pražskýho trhu s deklarativně antikonfekční módou, ze kterýho se po pár letech stalo code:mode. pro nás představuje esenci tzv. alternativní módy, která je k naší radosti okořeněná semtam nějakým novým objevem z umprumky. je útočištěm začínajících a občas ještě trochu nesmělých designerů a studentů, najdete tu modýlky z ročníkových a absolvenských prací. mísí se tu vysoké s nízkým jako na středověkém karnevalu. některé to možná odradí, ale nás tohle právě baví. i když okolnímu fešn světu vévodí čistý (skoro sterilní) design, vystavovaný na podstavci v galerii nebo na poloprázdném věšáku v co největší místnosti bez jediného smítka, parazit jde proti proudu. prodávají se tu diáře od deaf messangera a jednokusový originály od doktora laborátora, jemuž jsme se tu z lásky vyznávaly nedávno. jedná se tedy o naprosto fatální volbu srdce.

(p. & i.)

PunkTura

kočky rády recyklujou, stříhaj a zas sešívaj a vytvářej tak něco super novýho, co pak můžou dál vesele nosit. tohle všechno dělaj, ale hlavně ve snu. v reálu jsou na to příliš líný. ještě, že v punktuře pracujou samí pracovití pankáči, a ne líný kočky. punktura je oblečení od pravých pankáčů pro pravý pankáče.  líbí se nám, že nejde jen o komerční záměr, ale o životní styl. jejich originální sítotisky jsou tak dobrý, že je leckdo kopíruje.  jestli se nepletem (kočkám se to občas stává), byli skutečně první, kdo u nás založili svojí značku právě na recyklaci starýho oblečení, to vše ve stylu echtes punkovýho DIY. věděli jste, že jejich modely nosí i slavný punkrockeři? a pak, že nejoblíbenějším českým fešn produktem ve světě je zmijovka.

(p. & i.)

Soap

ve světě vysokého designu se nestává často, že by někdo produkt vymyslel a vytvořil, ale dokonce i sám zabalil. prostě jde o ruční práci od a do z. mýdla heleny heinz jsou navíc inspirující svým složením, vzhledem i vůní. tyhle mýdlový kameny jsou vyrobený z eko glycerinu a navíc ovoněné esencí, kterou heleně dodává manufaktura (což je u nás mimochodem první firma netestující na zvířatech, ani na kočkách). je to mýdlo, je to árt? helena heinz u nás dokázala něco skoro nemyslitelného - ekologická, rukodělná a fér kosmetika nemusí bejt nutně humáč na pohled.  skutečně, kočky v životě neviděly krásnější mýdlo. proto po nás klidně hoďte kamenem, jestli si myslíte, že v našem výběru nemá co dělat!

(i.)

Sutsu

není to jenom o tom, že kočky maj od přírody slabost pro kluky na skejtu. naše líný kožichy sice na streetový oblečení moc neužije, doporučení se v tomhle případě týká nějakejch těch aktivních kocourů. nás osobně značka Sutsu zaujala hlavně svojí odzbrojující ekologickou etikou (líbí se nám ty bambusový prkna, používání ekobavlny a taky členství v organizaci Fair Wear Foundation; víc si můžete přečíst přímo na jejich stránkách). a udělalo by nám fakt radost, kdybychom kolem sebe podobný přístup viděly častěji.

(m.)

TYFORMY

ateliér Tyformy se veřejnosti představil poměrně nedávno (a jejich webovky zatím nejsou plně funkční). naposledy jste na ně mohli narazit na loňském designSUPERMARKETU. děsně se nám líbí dóza na sušenky od Julie Šiškové a věnečky a vázy od Pavly Vachunové. je to čisté, bílé, křehké a navíc krásně nafocené. kočky milují porcelán domácí produkce a tenhle ateliér nám zatím přijde ještě dost neokoukaný. a navíc, která kočka by nechtěla nosit ve vlasech věneček z porcelánu a vypadat přitom jako ta éterická bytost na fotce...

(p.)

VNUK

vybrat VNUKa nám nejspíš VNUKlo něco shora. mezi ostatníma přihlášenýma na nás působil jako zjevení; možná to způsobil ježíš, možná rčení 'hodně plevele, málo semene'. těžko říct. VNUK nás prostě dostal, ač o něm vlastně vůbec nic nevíme. sám se navíc tváří dost tajemně. pevně věříme, že děda a babička jsou dostatečnou zárukou kvality a těšíme se, co z VNUKa vyroste. pro nás je totální divokou kartou letošního code:mode.  

(m.)

Zuzana Veselá

její poslední černou kolekci amissa (pro temnou princeznu pípilotu) jsme tu onehdá adorovaly. zvláště se nám líbil experiment s véčkovým výstřihem. máme zkušenost s perfektním zákaznickým servisem a spolehlivostí návrhářky, stejně jako s kvalitou a zpracováním jejích modelů (mám asi čtyři ZV sukně, tak už to snad můžu posoudit). jen si někdy říkáme, jestli na nás ušmudlaný kočky není zuzana veselá příliš elegantní. víte, my se nejradši válíme doma s knížkama. myslíme si ale, že vy, co rádi chodíte  mimo domov a dokonce třeba i do práce, tuhle značku jistě oceníte. co víc říct k naší dlouhodobé lásce? přečtěte si náš rozhovor se zuzanou ze září loňského roku.

(p.)

MIAKARINA