Zuzana Serbák - první československý rozhovor

Přinášíme vám  první československý rozhovor s naší oblíbenou designérkou obuvi, Zuzanou Serbák. Doufáme, že tím potěšíme naše české i slovenské čtenáře. Jako správná kosmopolitní Slovenka pracuje totiž Zuzana "v Itálii", nikoli "v Taliansku". A to je fér, studovala přece v Praze.  




Je známá a obdivovaná za zvůj konceptuální design a experimentování s neobvyklými materiály a technologickými postupy.  Ač ji láká inovovat a pokoušet se posouvat hranice možného, boty, které od ní mám já, jsou takové milé, něžné a rozprávkové, jako by pocházely z nějakého starého zaniklého světa. Možná k mému subkjektivnímu starosvětskému dojmu přispívá i ta pečlivá ruční práce, viditelná na první pohled.  Stále však věřím, že prototypy z diplomky Zuzany Serbák někdy půjdou do výroby a já si pořídím i nějaký ten karbonový či silikonový hi-tech.

Její pražský byt vypadal při mojí návštěvě jako taková shoe-artová cukrárna. Na stole byly vyskládané boty, na topení se hřály boty, v knihovně posedávaly boty. Moc krásné a lákavé boty, botičky k nakousnutí, úplný sladký sen! Kdo byl na loňském designSUPERMARKETU, snad si všiml  spolupráce Zuzany s fashion.labem a mým sladkým pocitům tak rozumí (pro připomenutí se podívejte sem). Navíc na stole voněla dobrá káva a sušenky a rozhovor jsme zakončily palačinkou v bretonské creperii za rohem. Je to marné, Zuzanu Serbák už budu mít navždycky spojenou jen se samýma lahůdkama.

Přepis rozhovoru se Zuzanou Serbák, Praha - Holešovice, 24. leden 2012


11 koček: Kde žiješ a co děláš?

ZS: Ja som v podstate na striedačku v Prahe a na Slovensku, pracujem ale v Itálii. Študovala som v Prahe na umprumke, ale doma na Slovensku mám ateliér a dielňu, kde si zhotovujem svoje prototypy. To je v Dunajskej Strede, v dome mojich rodičov.

11 koček: Proč jsi se vlastně rozhodla jít studovat do Prahy?

ZS: No, mňa po strednej škole strašně zaujal  ten obor "doplňky a boty" a to sa na Slovensku študovať nedalo. Tam je na výške len "oděv".

11 koček: Střední školu jsi dělala taky nějakou uměleckou?

ZS: Áno, strednú školu som mala výtvarku v Bratislave. Tam som bola na textile a už tam ma z celého  textilu najviac bavili odevné doplňky.

11 koček: Měli jste to nějak v rodině?

ZS: To nie.

11 koček: Jak jsi k tomu teda přišla? A proč sis pak zvolila boty?

11 koček: No, boty som na strednej škole neskúšala. Tam som sa všeobecně zoznamovala s textilom, od kobercov po odevy sme navrhovali všechno možné. Občas som si tam ušila pre seba nějaký doplňek, nějakou tašku, alebo tak.

11 koček: Šiješ si pro sebe něco i teď?

ZS: Občas si pre seba niečo ušijem. To je dôležité i z toho hladiska, že tie veci na sebe testujem. Skúmam, či vydržia a kolko vydržia, aby som vychytala chyby.

11 koček: Jak dlouho pracuješ v Itálii?

ZS: V Itálii som začala pracovať pred rokom.

11 koček: O to jsi nějak sama usilovala, nebo tě někdo oslovil?

ZS: Oni ma oslovili z tej firmy.

11 koček: Jak? To si tě jen tak našli na internetu?

ZS: Našli si moje portfolio na internete, ale myslím,  že nie priamo oni vo firme,  ale nejaký ich spolupracovník  ma im doporučil.

11 koček: Co to je za značku?

ZS: Roberto del Carlo [stránky tady], vyrábajú dámsku obuv. Sídlí v Toskánsku v takom jednom malinkom mestečku nedaleko Pisy.

11 koček: Jak dlouho už funguje?

ZS: Myslím, že jednu generáciu. Založil ju jeden pán so svojou manželkou.

11 koček: Jak velká je to firma? Kolik mají zaměstnanců?

ZS: No, v podstate je to dosť malá firma. Úplne celkovo v administratívnej časti, designérskej a modelárskej aj spolu s výrobou tam myslím pracuje okolo 40 - 50 ľudí. Ten objem výroby nie je velký, ale je to všetko vyrábané v Itálii,  doslova pod jednou strechou. V jednej budove je jak ta designerská časť, tak i výroba a všetky stroje i sklad. S produkciou teda priamo komunikujeme, pri navrhovaní konzultujeme technické problémy a korigujeme prototypy a vzorky.

11 koček: Kolik tam je designérů?

ZS: Tak máme tam jednu hlavnú designérku, ktorá je v podstate nová a potom sme tu dvaja, ktorí doplňujeme team. Takže sme traja, ktorý vytvárame spolu celú kolekciu.

11 koček: Říkala jsi, že když tam přijedeš, tak bydlíš v hotelu. To si platíš sama?

ZS: No, oni mi preplácajú cestovné náklady.

11 koček: Nepřemýšlela jsi, že by ses tam na nějakou dobu přestěhovala?

ZS: Uvažovala som nad tým, ale ta práca je v podstate na polovičný úvezok. Nie som na toľko vyťažená, aby som tam bola na full time.

11 koček: Co tedy děláš ve zbylém čase?

ZS: Vymýšľam svoje vlastné kolekcie a šijem boty na zakázku. Teraz sa chystám na novú kolekciu.

11 koček: Tak na tu se moc těšíme. Minule jsi vytvořila sérii balerínek v různých pastelových tónech. Co chystáš teď?

ZS: Barvy mám rada, ale tentokrát to nebude v prvom rade o nejakých barevných kombinacích, ako som v lete mala ten colour blocking. Neviem, či o tom chcem viac hovoriť, protože to je v začiatkoch.

11 koček: Oká. A bude to na léto nebo na zimu?

ZS:Haha. Neviem. Úplne to tak nerozdelujem, ale budú prevažovat modely na leto.

11 koček: Jak často vlastně děláš svoje vlastní kolekce?

ZS: Ááá...to je strašné...

11 koček: Nerada tě uvádím do rozpaků...

ZS: Já by som mala strašne rada svoje vlastné kolekcie aj dvakrát do roka, len na to nemám čas a peniaze.

11 koček: Ty do toho určitě musíš nejdřív vrazit spoustu peněz za materiály...

ZS: A ne vždy sa mi to vrátí. Mám doma dvacať párov bot, ktoré som niepredala.

11 koček: No, to mě přivádí k zásadní otázce: jak se vůbec žije československým designérům bot? Tebe z velké části živí práce v italské firmě. Jaká úskalí má navrhování bot u nás?

ZS: Úskalia sú asi hlavně v tej výrobe a následnej distribúcii.  Obuvnícky priemysel tu nemá štruktúru, nie je tu dostatok výrobcov a dodávatelov materiálov, komponentov, strojov. Tá výroba obuvi od vyhotovenia podpatku až po kompletnú botu, dajme tomu v  siedmych veľkostiach, tu nie je kontinuálna. 

11 koček: Ve výrobě v tom smyslu, že se nemůžeš spolehnout na dobrou dílnu a musíš celou botu vyrobit sama? Nebo jde o něco jiného? Myslíš, že v Itálii to mají začínající designéři v něčem jednodušší?

ZS: Jednoduchšie to majú v tom, že už počas školy majú projekty, kde sú ich návrhy profesionálne zrealizované v dielňach, manufaktúrach, firmách. Školy sú s priemyslom viac prepojené. Študenti tak získajú skúsenosti i kontakty a ked vyjdu zo školy, hneď sa majú o čo oprieť a už vedia čo to obnáša dať si vyrobiť malú sériu. Taktiež majú neporovnatelne viac zdrojov, možností vybrať si materiály, komponenty, technológie i fabriky na realizáciu svojich kolekcií, firiem rôznej kvality (a teda i cenovej náročnosti výroby obuvi) je tam viac. Nie sú odkázaný na vlastnoručnú výrobu. U nás by som výrobcov kopýt a dodávateľov obuvníckych komponentov dokázala spočítať na jednej ruke, a často tieto firmy nemajú ani webstránky, takže komunikácia je o to zložitejšia.

Najťažšie je však asi začať a v tom to máme s ostatnými absolventmi asi dosť podobné. Aj ja by som si mohla vymyslieť kolekciu, nakresliť si ju, vyrobiť si prototypy a zadať to italskej firme, aby mi to vyrobila v nejakej minisérii. Akurát že na to človek potrebuje na začiatku tak pol milióna. Potom ukázať kolekciu na veletrhu, fashion weeku, nájst zákazníkov.

Asi ten prvý krok, vrazit do toho peniaze, začať nejakú vlastnú značku, rozbehnúť sa a vytrvať pri tom je najťažšie. Neviem. Zatiaľ som nenabrala odvahu a tak vyrábam všetko sama ručně po jednom kuse. Ale má to určité výhody, teraz som schopná vyrobiť botu na mieru, ak má zákazníčka špeciálne požiadavky či netypické chodidlo.... to by zas nebolo možné pri sériovej výrobe...

11 koček: To mě zaujalo, že jsi designérka a přitom celý ten produkt vyrábíš od píky sama. Sice neznám moc designérů bot... a propos, Jana Rollo - zabývá se tím ještě?

ZS: Ona je v Paríži a pracuje vo významnom designérském štúdiu, ale myslím, že to sú na 90% kabelky.

11 koček: Zdá se mi, že u oděvních návrhářů, i těch začínajících - dejme tomu čerstvých absolventů - je běžné, že si vyrobí prototyp a zbytek zadají krejčímu. Nebo si ty oděvy nechávají dokončovat v krejčovských dílnách. Jak moc je běžné, že si začínající návrhář bot dělá všechno sám? 

ZS:  Ono je to s  oděvom trochu jednoduchšie. Pri tom oděve vo všeobecnosti človek nepotrebuje tak veľa komponentov a nemusia být všechny prispôsobené tvaru kopyta, jak je to u obuvi. Aj s velkosťami, aj s tou samotnou výrobou je to pri oděve podla mňa technologicky menej náročné. Bežná bota sa skládá i z 13 rôznych komponentov, ktoré sa musia speciálne vyrobiť podla tvaru a velkosti kopyta a konstrukce konkrétneho designu. Je to oveľa zložitějšie.

11 koček:  Kdybych si chtěla nechat ušít třeba šaty třeba na promoci, mohla bych zajít  do nějakého krejčovského salonu, ale nevím kam bych si šla nechat ušít boty na míru. Jsou u nás vůbec nějací ševci, kteří nabízí zakázkovou službu, nebo to už úplně vymizelo?

ZS: Ojedinele sa to asi vyskytuje. Sice teď neviem konkrétne meno, ale menšie firmy určitě existujú a dokážu aj na zakázku vyrobiť botu (napr. taneční botu). Nie každý si dokáže v obchodě najsť, mají treba nějaké malé nebo nadmerné veľkosti, nebo aj nějaké atypické. Já myslím, že sa táto tradicia udržela pri nějakých filmových či divadelných atelieroch. Já mam jednu kamarátku, ktorá si dala v Bratislave vyrobiť boty na mieru práve  u filmových kostymérov.

11 koček: Mysím, že kostyméři jsou vždycky hrozně šikovní. Jedna kostymérka ze Státní opery mi šila svatební šaty a byla jsem moc spokojená. Jsou to ale lidé, kteří pracují tak ve skrytu. Jejich práce je vidět na jevišti, ale o nich samotných se moc neví. A ty kostýmy někdy bývají neuvěřitelné, tak musejí být určitě velice zruční. 

ZS: No, já si právě myslím, že pri těchto filmových a divadelních atelieroch sú i zruční ševci, ktorí perfektne ovládajú svoje remeslo, akorát sú zameraní na tu divadelnú tvorbu.

11 koček: Když si člověk uvědomí, jak je vlastní tvorba finančně a časově náročná, je asi jednodušší jít pracovat pro nějakou velkou značku. Zdá se mi, že pak spousta lidí to své jméno jakoby úplně "ztratí". To zní možná hrozně, ale prostě svojí kreativitu investuješ do cizího jména. U tebe je určitě příjemné, že pracuješ pro rodinnou firmu. V čem myslíš, že je pro tebe tahle práce dobrá a není ti líto, že pracuješ pro někoho jiného?

ZS: No, já myslím, že dobré to je hlavne na tie zkúsenosti. Pár rokov po škole to nie je až taká veľká tragédia, keď sa niekto zamestná vo firme a tam pracuje no name pre nějakú značku. Ja tam získavam veľa skúseností a možno, že pod svojim menom to naplno rozbehnem až za 5 alebo 10 rokov. Zatial určite neľutujem, že navrhujem pre nějaké iné meno.

11 koček: Získáváš spíš zkušenosti ohledně výroby, nebo třeba i ve smyslu nějakého obchodního know-how?

ZS: No, v tom obchodnom zmysle asi tiež. Ono to všetko spolu súvisí. Všetky tie aspekty sú prepojené. Navrhnúť botu, ktorá je dobre predajná, zároveň vypadá skvele a náklady na výrobu sú malé, to je tiež zčasti práca designéra - vybrať tú správnu kombináciu materiálu, strihu a všetkých tých komponentov dokopy tak, aby to fungovalo, a zároveň sa výroba nepredražila. Myslím, že aj z tohto hladiska je tá práca podnetná. A potom, že je ta návrhárská časť úplne prepojená s výrobou, tak aj po tej technologickej stránke mi to veľa prinieslo.

11 koček: Celkově mi to zní trochu jako sen, pracovat v takovéhle malé firmě. Zvlášť když se to porovná s podmínkama, ve kterých vznikají módní produkty obrovských značek a na kterých stojí současný konzum módy. U nás byla tahle tradice bohužel přerušená. Pozoruješ v souvislosti s tím v Itálii jiné "obuvní návyky"? Mám možná takovou představu či předsudek, že zatímco my na to moc nedbáme, v Itálii lidé chtějí kvalitní boty, třeba i na míru...

ZS: No, neviem, či úplně na mieru, ale tam je tých značek tisíckrát viac než u nás. Jednoducho, tam ten výběr je obrovský a mám pocit, že oni sú v tom strašní patrioti. Oni si kupují tie svoje italské značky a sú ochotný si priplatit za to plus. Dajme tomu, že nějaký pár bot stojí 300 euro, ale tou kvalitou tomu nezodpovedá, ale oni sú ochotný si to kúpiť kvôli tej plus hodnotě, že to boľo vyrobeno v Itálii, že je to ich vlastný domácí produkt. Materiál je italský, výroba je italská, design je italský.

11 koček: To je tím vlastenectvím?

ZS: Určite je to aj tým, ale hlavne asi vyznávajú iné hodnoty. U nás keď je v obchode bota za 300 euro alebo 8000 Kč,  očakávame, že to bude kvalita na celý život alebo naopak niečo supertrendy. Ale oni si tam uvedomujú tú hodnotu domácej pracovnej sily, atd...

11 koček: Cítíš, že máš možnost jejich design výrazně ovlivnit, nebo má ta značka nějaký styl, který se musí dodržovat?

ZS: Ta firma je myslím dost tradičná, k ich prioriám patrí kvalita, nadčasovost, vysoká úroveň remeselného spracovania a výberu materiálu. Tie boty sú vetšinou klasické.  Oni nejdú po tej trendovej a módnej stránke a viacmenej navrhujú nadčasové boty. Materiály z ktorých sú tie boty sú skutočně velmi kvalitné, od tých samých výrobcov bere komponenty  napríklad i Prada. Samozrejme design je tiež dôležitý, často produkt ktorý vyzerá jednoducho a čisto je náročný a premyslený. Specialitou tejto značky sú napríklad obalované podpatky, kde celý vršok obuvi vrátane podpatku/platformy je zo súvislého kusu kože. Ale samozrejme mám možnost ovplyvnit design, a to od tvaru podpatku, barvy, materiálu podešve, designu vršku, farebných kombinácií až po spôsob šitia, tloušťky nite, jednotlivých detailov či barvy podšívky. Navrhuje sa úplne všetko, každý detail. A je to teamová práca.

11 koček: Kdo si takové boty kupuje?

ZS: Zákazníci tak 35+. Akože sú tam aj nejaké línie, ktoré sú viac trendové, ale myslím, že tak 70% kolekcie je klasika.

11 koček: Jaký ty sama nosíš nejradši boty?

ZS: Neviem, tak rôzne. Mám rada jednoduché, placaté boty.

11 koček: Takže ty balerínky z poslední letní kolekce sis navrhovala pro sebe? :)

ZS: Je pravda, že i ty svoje balerínky nosím.

11 koček: Já mám ráda barcelonskou značku Camper. Možná vidím mezi jejich a tvýma botama jakousi podobnost, hlavně asi v těch hravých barvách a pohodlnosti. Co si o tom srovnáním myslíš?

ZS: No, možno, že nějaká podobnosť tam je, ale oni sa zamerajú na botu, ktorá je pohodlná. To už je vidieť hned na tom kopytě, že ta bota má taký anatomičtější tvar. Já mám rada trochu elegantnějšie, sofistikovanejšie...

11 koček: Třeba tyhle modré?

ZS: No, tie sú už na prehliadku, ne na každodenné nosenie.

11 koček: Jsou pohodlné. Jsou potažené látkou, která by asi při běžném nošení mohla být náchylná natržení, ale vizuálně je to ale nádhera.

ZS: Sú hlavne pre ten vizuálny dojem. Na nosenie som to zatial technicky nedomyslela. Celý vtip je v tom, že tu je ten materiál natáhnutý.

11 koček: Tyhle boty vznikly ze spolupráce s oděvní návrhářkou. Jak to máš s těma kolaboracema? Kolika takových projektů ses už účastnila?

ZS: Odkedy som skončila školu, tak som mala dva takéto projekty. Vždycky šlo o nějakých 6 až 10 párov, ktoré som navrhla konkrétne k nějakej oděvnej kolekcii za účelom prezentacie na módnej prehliadke. Ta prvá kolaborácia, to sú tieto platformy. To som vlastně vyrobila pre jednu slečnu, ktorá študuje v Belgicku.

11 koček: Slovenka?

ZS: Slovenka, áno, Lucia Cabanová. Bolo to k jej koncoročnej prehliadke. A tieto druhé, modré, tie som zase vytvorila pre finalistku súťaže Brillance Fashion Talent v Bratislave [Lucie Ivanova, pozn. 11 koček].

11 koček: Na slovenských blozích jsem si všimla tvých bot na bratislavském Dizajnvíkendu...
ZS: Áno, to je niečo ako Designblok, ale na Slovensku je to krátke, iba na víkend. Účastnila som sa ho v októbri 2011.

11 koček: Designbloku ses v minulosti také jednou účastnila, viď? Myslíš, že ti to něco přineslo? Jaké jsi tam zaznamenala ohlasy?

ZS: No, neviem. Uprímne sa priznám, že som od toho Designbloku možno čakala viac. Chýbala mi tam odborná verejnosť. Tej laickej verejnosti tam bolo tak 95 možno 99%. Ale inak ohlasy od ľudí boli určitě dobré. Myslím, že to stálo za to a som rada, že som sa zúčastnila. V podstatě je to jediná akcia v Čechách, ktorá má takový význam.

11 koček: A co ten designSUPERMARKET? Ty ses účastnila v rámci uskupení zvaného "fashion.lab". Můžeš ho nějak představit?

ZS: Za fashionlabom stojí Lenka Štěpánková a Pavlína Nedělová. Ony už začaly pred rokom spolu v tejto skupině vytvárať designové predmety a tašky.

11 koček: To jsou obě studentky designu, nebo už absolventky?

ZS: Pavlína už je absolventka a Lenka bude tento rok končiť.

11 koček: Obě mají oděv?

ZS: Áno, ale Pavlína dělá vlastně tašky.

11 koček: Tak to jste úplně kompletní. Jedna ušije boty, druhá šaty a třetí kabelku, ne?

ZS: No! V podstatě já som sa k nim tento rok pridala, ale to uskupenie pochádza od nich. Tento rok sme spolu vytvorili tašky "Cukroví", to sú tie muffiny, koláče. A potom i pletené šály.

11 koček: Kdyby někdo chtěl boty Zuzana Serbák, kde je může sehnat?

ZS: Tak, mám nějaké páry na predaj v Prahe v Harddecore a v Parazitě  a tiež na Slovensku v design shope Slávica v Bratislave. Okrem toho šijem boty na mieru, v podstate na zakázku, keď mi niekto napíše email.

11 koček: Jak se postupuje? Musíš si změřit nohu nebo ti postačí, když ti někdo řekne "mám velikost 39"?

ZS: No, to že má niekto 39 je skôr také východisko, ale radšej si nohu prekreslím a premerám, aby to bolo skutočně dobré.

11 koček: Jak často míváš zakázky?

ZS: Tak to je premenlivé. Zatial to prichádza v takých vlnách, že niekedy nestíhám a vyrábam jeden pár za druhým a potom mám pár týždňov, kedy nemám nič. Ale s prácou v Itálii sa to dobre doplňuje...

11 koček: Musím se zeptat na tvojí diplomku, která mě velice zaujala [nafocená je tady]. Objevuje se tam mimo jiné takový neobvyklý prvek, který mi evokuje stékající polevu nebo čokoládu, takže je to asociace velice příjemná. Co je to za zvláštní technologii?

ZS: Já som sa pri svojej diplomovej práci chcela zaoberať novými technologiami, alebo nějakými hi-tech materiálmi, což sa mi čiastočne aj podarilo, ale skôr než uplatňovanie nějakých technologií sa to vyvinulo v experimentovanie, takže som pracovala s tými  novými materiálmi, ale po svojom. Nedodržiavala som striktne technologie. Zkrátka som pracovala s nejakými materiálmi, konkrétne s karbónom a silikonom, ale skúšala som ho aplikovať po svojom. 

11 koček: Na těch botách je to použito naprosto unikátně. Dá se to nějak replikovat?

ZS: Je dost ťažké to zopakovať. Ještě som to nedotáhla do toho momentu, aby sa to mohlo sériovo vyrábať, zostalo to vo fázi experimentu.

11 koček: Kromě té diplomky jsi použila ten silikon i na některé balerínky ve svojí loňské kolekci Buon Viaggio. Jsou tam takové šráfky, které mi připomínají třásně. To odléváš do nějakých formiček, které si sama vyrábíš?

ZS: Tak rôzne. Niektoré si vyrábam, niektoré nachádzam.

11 koček: Haha. Prostě se tak někde najednou objeví formička...

ZS: Ten silikon čiastočně odlievam, alebo aplikujem priamo na povrch boty. Preto sú v diplomovej práci rôzne tvary a povrchy, od kryštalických alebo vyrezávaných až po volne stekajúci silikon. Takže som s tým skúšala rôzne pracovať a vlastne akoby prísť k podstate toho materiálu. Prísť na to, čo dokáže, aké rôzne vizuálne efekty nám môže poskytnúť.

11 koček: Jak tě napadlo nechat ten silikon stékat? Působí to tak nedokončeně, že to ještě bude pokračovat...Mně se to ohromně líbí, ten celkový dojem je takový lákavý. 

ZS: No, mňa práve inšpiroval ten proces samotný, protože som s tým silikonom pracovala pred tým než som sa pustila priamo na boty. Zaujala ma práve fáza surovosti toho materiálu, ktorý není tvarovaný v žiadnych formách, ale je práve v tej svojej základnej podobe. Je to nějaká hmota, která tečie.

11 koček: Nejde to tedy úplně reprodukovat?

ZS: Tak dalo by sa dosiahnuť podobnosti, ale asi nějaký menší rozdiel by tam vždycky bol.

11 koček: Máš nějakou tvůrčí filozofii? Nějaké ideály, zásady  či širší koncept, který chceš ve své práci uplatňovat?

ZS: Neviem, či by som to dokázala takto zhrnúť pod nějakú jednotnú hodnotu alebo koncept.

V podstate v poslednej dobe ma baví zaoberať sa technologickou stránkou a vymýšlať alternatívy k tradičným postupom. Baví ma skúšať rôzne nové materiály, povrchové úpravy, a premýšlať nad zložením boty. Obísť ten tradičný postup alebo to tradičné zloženie. Jednoducho sa akoby rada zaoberam tou technologickou stránkou, ktorá potom ovlivní i ten design.

11 koček: Takže technologie samotná je inspirací tvého designu.

ZS: V posledné dobe sa tím dost zaoberám. A niečo z toho sa objaví i v novej kolekcii.

11 koček: Na tvém blogu jsem viděla takové boty, u kterých se dají zipem oddělat některé části [najdete je tady]. Ty také vzešly z nějaké spolupráce?

ZS: Tie som navrhla som do súťaže ITS (International Talent Support), kam som sa prihlásila s diplomkou. Keď ma vybrali do finále, tak bolo podmienkou, že sa zúčastním eště špeciálného projektu, ktorý sponzorujú YKK zipy a tématem bolo vytvoriť pár bot s použitím ich komponentov (napr. knoflíky, zipy, nýty). Tak vznikly ty boty se zipmy.

11 koček: Mně přijde hezký, že to je teoreticky celoročně nositelná bota. Můžeš si oddělat špičku a koukají ti palce, nebo ji můžeš mít uzavřenou. Myslela jsi i na tuhle verzatilnost nebo tě spíš motivovala ta vizuální stránka?

ZS: No, myslela som na to. Vychádzala som z toho, aby sa dala nějaká jednoduchá kostra - což je ta pásková bota - doplniť do uzavreté boty. Ale je to len koncept, ktorý je prakticky ťažko realizovatelný.

11 koček: Mě baví, že si s ní člověk může hrát. Může si ji uzpůsobit svému stylu.

ZS: Keď je tam určitá variabilnostˇ designu...

11 koček: Přesně! Taky se mi líbí, když je něco originál, který nejde úplně stoprocentně reprodukovat. Proto se nám taky líbí tvoje boty, teda kromě toho, že jsou pohodlý a krásný. Ještě mi na závěr řekni, kde by ses chtěla vidět za deset let? 

ZS: Jéj, no chcela by som mať svoju značku obuvi a vlastnú produkciu na malé série, zároveň by som rada vytvorila nejaký vlastný malý "concept store", kde by som predávala okrem mojej obuvi i produkty, ktoré milujem a sú mi niečím blízke, či už sú to knihy, odevné doplnky alebo domácu marmeládu od lokálnych výrobcov. Zároveň by som však naďalej rada pracovala ako freelance designér pre iné značky v zahraničí, aby som nestratila spojenie so svetom.

11 koček: Moc ti přejeme, ať se ti to všechno splní a díky za příjemný rozhovor.

Pokud byste měli zájem o boty od Zuzany Serbák, piště jí na adresu zuzanaserbak@hotmail.com, nebo se jděte podívat do jednoho z výše jmenovaných obchodů. Rozhodně ale sledujte její stránky, teda vlastně blog. My přejeme Zuzce vytrvalost v nelehké práci - ať se dál drží svého kopyta - a také dobrého sponzora! Skromní, pracovití a talentovaní lidé jako ona si ho určitě zaslouží.
Doufejme, že se návrhářům obuvi bude časem lépe dařit i u nás a dočkáme se nějakého toho Serbák Concept Stóru. K polštářům z deštivých mraků si pak Zuzka bude moci ušít třeba i to sluníčko.



P.S.: Pokud vás zajímá, co dělají jiní slibní tvůrci krásných a současně nositelných bot, poslechněte si v sobotu v 11 hodin rozhovor s Eliškou Kuchtovou v Modeschau na rádiu Wave. Boty z její klauzury a novinky jejích spolužáků z ateliéru designu a obuvi pražské VŠUP si také můžete ještě do čtvrtka prohlédnout naživo na Artsemestru 2012.

PIPILOTTI