adventní umňouknutí

blíží se vánoce, svátky klidu a míru...ale znáte kočky - ještě si musí dát nějakej ten předvánoční bitching na uvolnění arogantních kočičích mňoukhormonů.

kočky si totiž nechají zvednout mandle celkem jednoduše. zvlášť tedy jedna z nás. já (ne pipilotti. chápu, že to nemusí být na první pohled patrné, ale fakt je nás víc. sice ne jedenáct, ale taky ne jenom jedna). jen je třeba zabojovat s otupělým a rezignovaným duchem (to možná ty davy na předvánočních ulicích) šeptajícím do ouška, že pokud chce někdo morální úpadek vidět v nedodržení dress codu, tak s tím arogantní kočičí mňoukání moc neudělá.

vysvobozením z letargie pro mě byl rozhovor s benem goldackrem, autorem sloupku bad science na serveru the guardian. bad science je taková jeho snaha vymýtit mediální rychlokvašný senzace podložený rádobyvědou. ben v rozhovoru říká: "People can be snotty about blogs but really, 1,000 blogs getting 400 views each is 400,000 views in total. And that compares very favourably with the mainstream media."
a tak jsem si řekla, že když už mám ten patent na absolutní a jedinou pravdu, blahosklonně se podělím. ostatně módě by se mělo věnovat minimálně stejně pozornosti jako vědě, ne?

dnešní mňoukání má na svědomí tenhle článek od olgy karpecké aka durduin. olga se zamýšlí nad nepostradatelností dress codu na společenských akcích coby vyjádření elementární lidské slušnosti. článek mě donutil se zamyslet, což je fajn. přemejšlení je bezva. ale potom, když si přečtu i komentáře pod článkem, jde na mě tak trochu deprese. chápu, že když už ta naše společnost nějak funguje, měli bysme se podřídit, demokracie je v tomhle ohledu poměrně jednoznačná. a naštěstí ne všechny věci jsou tak vážný jako třeba sociální podpora státu nebo řešení nezaměstnanosti. za zpronevěru peněz hrozí společnost omezením svobody, za to, že si někdo na ples vezme šaty v nevyhovující délce, ho společnost potrestá asi maximálně nějakou tou pomluvou. omezení svobody se nejspíš nebude líbit téměř nikomu, názor ostatních a jejich případné posměšky za zády ale můžou být pro leckoho naprosto bez významu.

nemůžu si pomoct, myslím na to, že pokrok funguje kromě technologie třeba i na společenské úrovni. pokrok se řídí ledasčím. a nemusí být samozřejmě vždycky k lepšímu. ale napadá mě, že třeba před dvěma sty lety bylo celkem nemyslitelný, aby žena ve společnosti ukázala ze svých nohou něco víc než kotníky. před sedmdesáti lety by asi dnešní průměrný letní outfit leckteré slečny vyvolal rozruch, snad i znechucení. vypadá to, že na řadě jsou naháči, u kterých se můžeme znechucovat jejich tělem. na creepy nahý týpky se ale koukat nechcem, žejo. dívat se na něco tak neestetického přece omezuje naší svobodu. můžeme na misky vah položit svobodu toho, kdo se chce obléci libovolně podle sebe, a to, jak to omezuje někoho, kdo se na to musí dívat?
asi se mýlím, ale snad se všeobecně lidská slušnost neposuzuje především podle vhodnosti oděvu, snad lidi nejsou příliš líní na druhý nebo i třetí pohled (nechci být pesimistka, takže doufám, že ne). a na druhou stranu mi připadá, že na koncertu filharmonie se róbou úcta neprojeví hudebníkům, ale ostatním návštěvníkům. jde nám přece o to, abychom nebyli za exoty, aby nás ostatní svorně přijmuli mezi své.

tohle je téma na velkou debatu, a taky mnohem složitější a zahrnující víc rovin než ctění základní slušnosti nebo naopak lpění na tom, že by si každý měl dělat, co uzná za vhodné.

ale my kočky máme takovej manifest (jenom se nám ho zatím nepodařilo sepsat). součástí toho manifestu je, že móda je pro nás zábava. pro seriózní lidi je to třeba divadelní kostým a součást masky. ovšem jak je vidět, my zas tak moc seriózní nejsme a oblečení prostě bereme jako hru. někdy nás hraní baví, někdy na to nemáme moc náladu. někdy si chceme hrát a hlavně u toho bejt v teple, jindy chcem, aby bylo vidět, jak moc nás to hraní baví a že nechápem, když to někdo bere moc vážně a pro tu svojí hru se neštítí věcí jako mrtvá liška. myslíme si, že na počátku 21. století jsme prostě v lecčems jinde, než naši módymilovní předkové.

a bez ohledu na to, co pro nás kočky dress code znamená, si myslíme, že je možná na čase se smířit s minišatama a džínama na plesech, jelikož to vypadá na trend s rostoucí tendencí. vlna ignorance a nevkusu se nezadržitelně řítí vpřed. teda pokud nevznikne radikální odnož fashionistických aktivistů. taky si to představujete - styloví lidé ozbrojení kyblíkama s barvou, kterou se nebojí použít na burany, co to s oblečením na večírek nezvládli? pěkně po vzoru PETA.

na závěr, bota. myslim, že jsem jí našla na blogu s názvem 'disturbing images' - nebo tak nějak. když se tak na tu botu dívám, napadá mě, že společenská pravidla by se měla začít definovat hodně podrobně, aby už na světě nebylo místo pro módní přešlapy a pekla.

...a odteď už jenom cukroví, dárečky, vánočky...fakt.

MIAKARINA