Moje kamarádka má jednu krásnou kabelku. Je to její oblíbená - všechno se do ní vejde a má super originální design. Před časem si tašku zamilovala i její stará kočka a v nestřežený chvíli ji počůrala tak důkladně, že na to milá taška do smrti nezapomene. Po všech čistících procedurách už kabelka není to, co bejvala, stejně jako ta kočka, která prej už neudrží moč jako zamlada. Je vám asi jasný, že ta kočka nemůže bejt jednou z jedenácti - my jsme totiž mladý, všechno stihnem včas a to nejlepší máme ještě před sebou (na rozdíl od tý proklatý kočky). Víte ale, jaká kabelka se dokáže současně zalíbit jedenácti rozmazlenejm kočkám, jedný fajnový kamarádce i jedný starý kočce za zenitem? Je to taška od Leony Škanderový a já na nějakou podobnou čekám už roky.
Leona Škanderová teď spolu s módní návrhářkou Evou Brzákovou (E:be) vystavuje ve "skleňáku"* na 7000 minutách autorský módy a designu. Jejich aktuální společnou kolekci My Airflection (soukromě si název interperetuju jako reflexi či přemýšlení, protože to nejlíp vystihuje můj vztah k období padajícího listí) si tam můžete prohlédnout ještě během příštího týdne (do 11. listopadu).
Zatímco si většina návrhářů minimalistů vystačí s oblíbenou černou, bílou a šedou v jakýkoliv sezóně, Eva Brzáková vytvořila kolekci v barvách podzimního lesa a spadanýho listí (to mi došlo, když jsem si šla ráno zaběhat do Šárky). Její styl tradičně charakterizují kvalitní přírodní materiály, precizní zpracování a zajímavý střihy, který jsou tentokrát inspirovaný funkcionalistickým nábytkem. Mně se nejvíc líbily pánský kalhoty a kabáty. Dámská kolekce je na mě asi příliš dospělá a seriózní. Všechno je elegantní a dokonalý a já mám takový věci vždycky tendenci nějak shodit. Asi bych si k tý elaganci musela vzít conversky, martensky nebo plátěnou tašku. S brýlema od Žilky bych to neutáhla; připadala bych si v nich jako nějaká manažerka. Jsem zkrátka ještě malá, nedozrálá a mám dětinský nápady. Těžko se můžu já -studentská socka na mateřský - oblíkat jako sebevědomá žena, která má za sebou deset let úspěšnýho budování firmy, děti na vysoký a mladýho milence. Na čtvrteční módní přehlídce mi ale přišla půvabná i umakartová stěna (je to dřevo, ale má jednoznačně umakartovej look), zpoza níž se vynořovaly modelky s elfíma ušima a havraníma účesama od Roberta Starýho, jednoho z našich nejlepších kadeřnickejch umělců. Skvěle vynikly i šperky Zdeňka Vacka a Daniela Pošty. Celkově toho na mě ale bylo trochu moc a ve finále bych si asi vybrala vždycky jenom jednu z těhle krásnejch věcí a doladila to něčím úplně obyčejným a nedesignovým. Co si myslíte vy?
* tak se lidově říká Skleněnýmu paláci v Dejvicích (Náměstí Svobody, Praha 6), slavný funkcionalistický stavbě z roku 1937 (arch. R. F. Podzemný)
Wow! Looks like such a cool fashion show! xoxoxoo
OdpovědětVymazatsuper clanok a ten model so zltym opaskom si prosim
OdpovědětVymazatnějaké ty kabátky a ofinku bych brala třeba i dohrodmady. ani taška a náušnice nejsou marný, i když vše dohromady působí přece jenom trochu příliš zaumně. ale až jednou vyrostu a stanu se ředitelkou něčeho, tak budu nosit všechno přesně tak jako ty paní a stanu se dokonalou kočičí bytostí a nadopozemským velkým zvířetem v miláně nebo na vsi..
OdpovědětVymazatale popravdě, nejvíc se mě přeci jen dotkla zmínka o běhání v šárce(v šárce!). vynechala jsem skoro deset dní, tudíž se ozývají lehké abstinenční příznaky. a dneska je překrásně a listí voní..
taluciana