Včera po Rock café pobíhalo pár kočiček ne nepodobných kočičím ženám z komiksfestu. Šaty jim totiž navrhla a ušila Yana Thal a škrabošky jsme jim půjčily my kočky. Přehlídka se tentokrát obešla bez výpadku světel, zato nás zarmoutilo, že se následné dobročinné dražby modelů zúčastnilo jen pár lidí a navzdory skvělým licitátorkým trikům Ester Kočičkové se věci prodaly za nižší ceny, než jsou běžně k mání ve fešn obchodech. To bylo trochu trapný, zvláště, když uvážíte, že výtěžek šel na charitu.
chci se s váma ještě podělit o takovou vzpomínku, vzpomínku na Julii
Včera mě na hudebním festivalu Pozdní sběr zasáhla smutná zpráva. Julie - jedna moje kamarádka z letních křesťanskejch táborů - už je víc než rok po smrti. Když nám bylo tak kolem šestnácti, říkala mi, že trpí nevyléčitelnou nemocí a nemá šanci dožít se třicítky. Moc mi to tehdy nedocházelo; vypadala totiž celkem normálně a zdravě. Perspektiva brzký smrti jí ale tlačila k hledání smyslu života víc než její vrstevníky a její hledání Boha bylo opravdový a naléhavý. Začala se tehdy modlit a já věřím, že to nebylo marný.
Seznámila jsem se s ní, když měla při poledním klidu zrovna rozečtený "Romeo, Julie a tma". Prosila mě, ať jí neříkám, jak to dopadne, i když tušila, že asi blbě. Když jsme to pak rozebíraly po cestě na Sněžku, tak jsme si říkaly, že ona je jako ta Julie z knížky, protože utíká před smrtí, ale stejně to má už dávno spočítaný. Jsem ráda, že jsem jí znala, tuhle Julii s chraplavým hlasem. Byla moc fajn a mně je líto, že jsme poslední roky nebyly v kontaktu.
Držela jsem včera v ruce její fotky a nemohla uvěřit, že někdo tak mladej už nežije. Zmateně jsem se rozhlížela u infostánku s jejím příběhem a dozvěděla jsem se, že choroba, která jí zkrátila život, se jmenuje cystická fibróza. Charitativní festival, jehož výtěžek půjde na léčbu týhle nemoci a péči o tzv. "slaný děti", spolupořádaj i Juliiný kamarádi. Původně jsem tam šla jenom cvakat foťákem, ale nakonec jsem hlavně myslela na Julii. Jak by ne, když mám na ní jenom samý hezký vzpomínky.
víc fotek z charitativní módní přehlídky najdete na kočičím FB
Moc hezký článek, musela to být povedená akce. Obdivuju lidi, kteří přestože ví, že tu s námi dlouho nebudou, tak se do poslední chvilky nevzdávájí a snaží se ze života vytěžit co nejvíce.
OdpovědětVymazatHmm, asi to teď vyzní povrchně, aly ty fialovo-růžové šatičky jsou vážně moc krásné:-)
nějak mě to celé roztesknilo či co
OdpovědětVymazattaluciana
...a hezké vzpomínky jsou to jediné, co nám po nich zůstane... Proto stojí za to snažit se nashromáždit si jich co nejvíc a hezky o ně pečovat...
OdpovědětVymazatKdyž vidím tak nádherné fotky, tak mě mrzí, že jsem to nemohla zažít na život. Chudák Julie. Je to smutné. Doufám, že aspoň stihla najít ten smysl života. :)
OdpovědětVymazatholt nejsou všechny kočičky zrovna dokonalý=)
OdpovědětVymazatdíky za takový články
pragueneedsmorestyle