víc než retro

úplně poprvý jsem na beyond retro narazila v londýně, na brick lane. přišlo mi to samozřejmě hrozně cool a skvělý, jenže v tý době jsem nosila vesměs jenom trika kapel a k tomu nejoblíbenější džíny. 

o pár let později, když jsem zmoudřela/dospěla/neustála tlak společnosti a zamilovala jsem se do šatů (šatiček, nejlíp vintage, s minulostí, znáte to), stalo se beyond retro jedním z mejch neoblíbenějších míst. tentokrát už to ve stockholmu. koncentrace krásnýho oblečení je tu téměř neúnosná. je to takovej ten obchod, kam když přijdu, jenom ochám a achám.

místo tak přeplněný nádhernejma kouskama ve mě vzbuzuje pocity přecházející od počáteční beznaděje ('proč nemám miliony?') po konečnou snahu uvědomit si, že přece nechci hromadit oblečení a že bych ty tuny náhernejch šatů stejně nikdy neunosila. občas mi to sebepřesvědčování moc nejde, ale zachraňuje mě fakt, že - co si budem povídat, beyond retro je koncept a na tom se odráží i ceny (a luxus toho, že ten váš poklad nemusíte hledat v hromadě hadrů, což má ale taky svý kouzlo). no a pak taky, vždycky, když se mi nějaký šaty zdají nejnejnejkrásnější, prostě mi nejsou. buď se do nich přes veškerou svojí zoufalou snahu nevejdu, nebo připomínají dobu, kdy se nosily trochu jiný velikosti než dneska.

ale tentokrát jsem lovila, až jsem ulovila ty nejkrásnější. nejmodřejší. a infantilní taštičku k tomu.

pro explozi krásy (nebo pokud jste zvědaví, jak jsem pořídila) prohlížejte dál.

mimochodem, bylo tam opravdu špatný světlo, takže kvalita fotek nemá vůbec co dočinění s mými fotografickými dovednostmi, neee. můžou za to ekožárovky v beyond retro.
tyhle všechny fotky pochází ze stockholmský pobočky na drottninggatan, jestli tam někdy zavítáte, je to úplně na kopci, hned u místa, kde bydlel August Strindberg a kde se teď nachází jeho muzeum (kam jděte taky, protože muzeum = jeho byt. a fakt měl úplně nejlepší byt ever. ve věži).
ale dost keců. fotky:

a tohle jsem si odnesla:

MIAKARINA