nejhezčí konvička

 ta nejkrásnější konvička na světě je teď moje! kdo má hezčí, ať se pochlubí.

jsem královna mamonu. připadá mi totiž v pořádku vlastnit hned několik (7) konviček na čaj (kafe nepiju, jsem antikofeinová kočka), k nimž chovám skoro posvátnou ústu a vařit v nich čaj můžu jenom o kočičích sabbatech dýcháncích.

a přitom to tentokrát začlo tak nevinně, normální procházkou. původně jsem chtěla jít na houby, ale nerostly. teda...kromě těch, co jim od malička říkám prašivky. měla jsem spadeno na lišky, ale než jsem vůbec došla do lesa, zastavila mě záře. taková ta, co se objevuje jenom když slunko svítí tak, že skoro není vidět na krok, a říkáte si, že je to určitě halucinace, ale nedá vám to a najednou se prodíráte půlmetrovým porostem, nejspíš plným klíšťat.

když jsem se prodrala vším bodláčím, zářila na mě v trávě ta nejkrásnější z konviček! 

no dobře, takhle to nebylo. ale vždycky jsem něco takovýho chtěla zažít. už jako malá jsem se v honbě za pokladem vstříc paprskům plazila vysokou trávou a ještě dodnes pobíhám venku v dešti a hledám konec duhy. 

ve skutečnosti tahle konvička made in czechoslovakia pochází ze švédskýho charitativního obchodu a na polici v regálu s porcelánem zářila skoro stejně jako v trávě. byla to láska na první pohled, ale asi jsem moc na prachy a moje lásky tím trpí. málem jsem jí tam totiž nechala a stačilo mi přitom jenom mrknout na cenovku. i když byla vlastně děsně levná, stála třikát tolik než všechny ostatní. řekla jsem si, že si to rozmyslím, ale v ten moment jsem si všimla chlípně lačného pohledu vedle mě stojící švédky, chtivost zvítězila a moje ruka byla naštěstí rychlejší. takže švédka ať si najde nějakej místní Rörstrand, československá konvička je moje moje jenom moje.

k tomu ty nejlepší a nejvoňavější čaje (vlevo a dole borůvka, vpravo podivná ale vynikající směs s rebarborou) a kočičí dýchánek může začít.

MIAKARINA