Socka jede na pólo

Zavolala mi L. – pro mě za mě třeba Lentilka – že prý má pozvánku pro dva na finále turnaje v pólu a že chce prostě jet se mnou. Jenomže já nechci nic hoch, nechci do podpatků a nemám upravený nehty. Jsem líná, mrzutá a taky trochu trapná. Chci jít radši v teplákách do lesa a přemejšlet o důležitejch věcech. Český pseudoaristokrati mě fakt nezajímaj. Lentilka se nevzdává a přesvědčuje mě, že bych byla blbá, kdybych si je nechala ujít, že tam prostě musím ze studijních důvodů. Ona ví, že na studijní důvody já vždycky slyším. A taky na raný devadesátky a pro socku jako já je pólo přece jen navěky spjatý s Julií Roberts a jejíma puntíkatejma šatama a kloboukem v Pretty Woman. A tak jedeme s tou pro-mě-za-mě-třeba-Lentilkou na pólo. A jelikož je na tom Lentilka – nebo radši L. – dost podobně blbě jako já, taky bez auta, řidičáku i šoféra, dáváme si sraz na Hlaváku asi tak pět hodin před začátkem turnaje. A říkáme si, kde je náš kabriolet s Richardem Gerem, kde je náš Hjů Grant? Ale pak si řeknem, že jsme přece originální, že je nepotřebujem. Jsme přece jedenáct koček. Jedem teda vlakem.

K zamyšlení:
1. Elegance, nebo nevkus?
2. Je klobouk na pólu faux pas, nebo sem patří?
3. Měla si L. radši vzít exorcistickou tašku od Hany Zárubový No Vuitton?


Pod čarou - odehrálo se začátkem léta na farmě Levín, prý nedaleko od Prahy (my tam jely asi tak pět hodin autobusem, metrem, vlakem a taxíkem) na jakémsi BMW Polo Open.

PIPILOTTI